Nenápadně se blížil chodbou. Občas se zastavil a poslouchal, zda se někdo někde neblíží. Bylo to v pořádku. Byl všední den, krátce po půlnoci, takže mnoho nájemníků se po chodbách nepohybovalo. Vyšel z domu, rovnou k autobusové zastávce, na které seděli dva bezdomovci. Mladíkovi v bermudách a rozhalené košili nevěnovali pozornost.  Cítil jejich zápach až moc silně. A co hůř, viděl je. Viděl všechny ty hnusy, co jím ulpívaly ve vlasech, špínu na krku, která se odlupovala ve velkých bolácích, infekce na nohou… Snažil se dýchat ústy, ale stejně se mu zhoupnul žaludek. Rázným krokem zašel za roh nejbližšího domu. Tam nebylo tolik světla, taky tam nevedla žádná okna. Zhluboka se nadechl a vzlétl.

Taková úleva, zase si protáhnout křídla… Natáhnul hlavu dopředu a jen plachtil, užíval si volnost létání. Na stromě, který míjel, se k sobě dva menší ptáci poplašeně přitiskli. Zaregistrovali dravce. Zacvakal na prázdno zobákem a nohy přitáhl těsněji k tělu. Taková rozkoš… Jen pár věcí na světě se tomuhle pocitu vyrovnalo. Na tohle se těšil celý den. A ráno bude muset znovu křídla ukrýt.

Znovu bude muset být maturantem, připravujícím se na zkoušky. Perfektním studentem perfektní školy v perfektně pitomý uniformě. Delší hnědé vlnité vlasy sepnuté gumičkou, na nose brýle. Jak to nesnášel… Vždycky se spolužáků stranil, jejich starosti a radosti ho vždycky tak nějak spíš obtěžovaly. Nakonec, byl samotář, jak se na orla patří. Nepotřeboval kolem sebe tlupu uvřískaných paviánů. A oni už se to naučili respektovat. Občas s někým prohodil pár slov, ale to bylo všechno. Bylo mu jedno, jak se k tomu ostatní ve škole staví, co o něm kdo říká. Dokud někdo nepojal podezření, že je něco špatně, bylo to v pohodě. Ze školy chodil většinou rovnou domů. Občas se stavil v městské knihovně, protože knížky v té školní byly… No pro školáky. Doma pak četl, dokud se nesetmělo, většinou čekal až na půlnoc. Pak mohl vyrazit ven. Ale jen od neděle do čtvrtka, v pátek a v sobotu v noci bylo venku moc lidí. Znovu pobaveně zaklapal zobákem. Byl asi jediný školák, který nesnášel víkendy a prázdniny. Vzpomněl si na svoje poslední působiště, malý srub v horách. Kdykoliv mohl jen otevřít okno a vyletět ven, klidně v poledne… Ale těch pár usedlíků si ho prostě muselo všimnout… A orla ve městě nepřehlédnete. Lidi mu nechyběli, dokud nedostal chuť na sex. Jako třeba dneska. Ah, už byl na místě.

Pomalu zakroužil nad průmyslovou čtvrtí města. Hledal si klidné a skryté místo. Rychle jedno našel a zamířil k zemi. Letěl níž a níž – až se chladnoucího betonu dotkly podrážky jeho bot. Udělal dva rychlejší kroky a pak už šel normálně. Jeden koutek jeho úst vyjel nahoru – ano, velmi hladké přistání. Byl na svoje schopnosti patřičně pyšný. Když byl dítě, musel často přistávat tzv. parakotoulem, jak tomu říkala se smíchem jeho starší sestra. Nebylo to ani pohodlné, ani estetické. Jednou tímhle způsobem proletěl kaluž zvratků. Od té doby už nikdy přistání nepokazil.

Vyšel na osvětlenou ulici. Zahlédl několik siluet. Ano, tady jsou lidé ještě venku. O pár domů dál se nalézal podzemní bar s diskotékou, který jako jeden z mála dokázali lidé zaplnit i ve všední den. Žádné feťácké doupě, jen prostě kvalitní podnik.

Vešel dovnitř. Ochranka ho znala a tak nevyžadovala ani vstupné, ani doklady. Nakonec, býval tu velmi často a na baru si mohl dovolit nechávat zajímavé peníze. Ty mu nikdy nechyběly. Když žijete tak dlouho jako on, zjistíte, že obstarávat si peníze, je až trapně snadné. Stačí nakoupit nějaké ty obrázky, časopisy nebo sportovní karty a pak prostě chvíli počkat… A čas, to bylo asi to jediné, čeho měl víc než peněz.

V klubu duněla muzika, ale ne tak, aby z toho bolela hlava. A to dokonce ani jeho. Prošel kolem několika stolků, minul taneční parket a šel rovnou k baru. Barman ho zahlédl koutkem oka a už rovnou míchal jeho oblíbený drink. Mladík se na barmana vděčně pousmál. Jo, tohle byl chlap na svém místě. Věk kolem pětadvaceti, pod černým trikem se jasně rýsovaly svaly, a i když nebyl nijak moc vysoký, kolem 175cm, působil tak nějak vyváženě. Černé nagelované vlasy, tmavé oči a hranatá brada – jo, už tu viděl spoustu lidí nechat výplatu na baru jen proto, aby se jím mohli kochat. Rukou si pročísl rozpuštěné vlasy a podíval se kolem. Nakonec, byl na lovu. Bylo na čase si najít kořist.

Na parketu se svíjelo slušné množství lidí, ale nikdo ho nezaujal. Už skoro ztrácel naději, když si vedle něj sedl zasmušilý blonďáček. Očividně se snažil zapít nějaký ten smutek. To ale Calebovi vyhovovalo. Kdo pije na smutek, ten chce zapomenout, a jestli se k těm zapomenutým přidá jedna věc navíc, to obvykle neřeší. Naklonil se k blonďáčkovi.

„Srdce nebo práce?“ Blonďáček zvedl nechápavě oči. Nebyly modré, jak Caleb doufal. Jen taková… Nic neříkající šedá. Ani to nebyl žádný mladý hezoun, ale za to zjevně snadná kořist. A jemu se to dnes opravdu nechtělo protahovat. Tipoval ho ke třiceti. Světlé vlasy měl ostříhané na krátko, nos trochu moc baňatý a rty zbytečně úzké. A taky rozhodně nebyl žádný sportovec. Nebyl obézní, ale při pohledu na něj jste věděli, že až to triko svlíknete, neuvidíte žádný sval. Jen měkkou, světlou kůži jako břicho ryby.

„Hm? Ptám se, jestli zapíjíš srdeční nebo pracovní problémy,“ pousmál se na něj. „Já jsem Caleb. Nechceš společnost? Ve dvou se bude pít líp.“

„Jim,“ kuňkl blonďák. „To je to na mě tolik vidět?“

„No, jo. Ale v klidu. Každej jsme už někdy byli na dně, ne?“ řekl mu povzbudivě a mávl na barmana, aby jim oběma donesl další pití. Ten už ho měl připravené. Nakonec, Caleb byl pravidelný zákazník. Nejspíš už dávno věděl, o co jde.

Jim s povděkem vyměnil prázdnou sklenici za plnou a spustil. Nechala ho holka. Dneska mu řekla, že to nemá cenu, že ho opouští. Tohle dobou už je nejspíš pryč. Bydlí hned o dvě ulice dál, tak se sebral a šel sem. Žili spolu čtyři roky, chtěl si ji vzít. Dokonce ji měla ráda i jeho MÁMA a ta nemá moc ráda ani jeho… Po delší době Caleb jeho matku naprosto chápal a před jeho přítelkyní v duchu opakovaně smekal. Čtyři roky. Čtyři roky tohohle? Znovu něco zahučel, aby projevil zájem, a dál v duchu smekal.

V tom si všiml, že Jimovo vyprávění dává smysl ještě míň než dřív. Konečně! V rozkroku mu nedočkavě zaškubalo. Mávnul na barmana, aby si přišel pro jeho kartu. Zaplatil útratu.

„Tak pojď, Jime, máš dost. Potřebuješ se vyspat… Kudy se jde k tobě domů?“ Jim něco nesrozumitelně zamumlal a ukázal směr. Caleb si povzdychl a napůl ho vyvlekl ze vchodu. Sakra, už bylo skoro ráno.

Před klubem si povzdychl znovu. Tohle teda rozhodně nebyla snadná kořist. Musel ho poslouchat několik hodin, a ve finále to vypadá, že to nebude nijak zajímavej zážitek. Pokud tedy vůbec. Caleb měl svoje libůstky, ale že by byl na ojíždění tlustých zadků v komatu, to teda zase ne. Kdyby se mu povedlo zařídit, aby Jim trochu vystřízlivěl, mohla by s ním být i sranda, ale takhle…

„Jime? Jime, zlato, co je ti?“ po ulici k nim s panickým výrazem spěchala malá zrzka. Jim možná obézní nebyl, ale ona teda rozhodně ano. Při chůzi se jí prsa houpala takovým rytmem, až Caleba napadlo, jestli kdyby popoběhla, by jí dokázala vyrazit přední zuby. Jo, nejspíš jo.

„Tiff? Tiffany? Miláčku, mě je to tak líto… Já už nikdy…“ mumlal opile muž, a uniklo mu říhnutí.

Caleb si odfrknul. „Ok, tak tady já končím. Tady máš svoje zlato a šťastnou cestu,“ shodil závaží ze svého ramene.

Dívka k němu zvedla mastný obličej s ublíženým výrazem.

„Nemůžete mi s ním pomoct domů?“ Caleb pobaveně zdvihl jedno obočí: „Co, vypadám jako donáška?“ ucedil jedovatě, jak mu do hlasu proniklo zklamání a frustrace z promarněného večera.

Dívka něco neslušného zamumlala, hodila si opatrně miláčka přes svá rozložitá záda a už cupkala domů. Caleb se za ní ještě chvíli fascinovaně díval.

„No ty vole… Tohle fakt nevidíš každej den,“ ozvalo se těsně za ním. Prudce se otočil. Za ním stál barman a kouřil.

„Ne, to fakt nevidíš. Můžu?“ zeptal se a natáhl se pro cigaretu, kterou měl barman v ruce. Ten mu ji s klidem podal a sledoval, jak si ji vkládá mezi rty a potahuje. Caleb vydechl kouř. „Krucinál, a to už je skoro ráno. Kolik je?“ obrátil se na barmana otráveně.

„Něco po šestý, jinak bych tu asi takhle nestál.“ Caleb pokývl hlavou. Jasně, barmanovi končí směna.

„Co budeš dělat? Takhle si ho nechat utýct…“ Caleb se mu podíval do očí. „No, beztak by z toho nic moc nebylo. Tak zoufalej zas ještě nejsem,“ uchechtl se hořce.

Barman mu upřený pohled oplácel.

„Tak nechceš zajít na kafe ke mně? I když teda jeho kvality asi moc nedorovnám, pokusím se alespoň neodpadnout v půlce…“ nabídnul se mu s úsměvem.

Cože? Jako fakt? Je pravda, že barman byl vážně kus pěknýho chlapa, ale Caleb ho vždycky tipoval na heteráka.

„Je ti jasný, do čeho se ženeš?“

„Jo. A dokud nebudu dole, nemám s tím problém.“ Caleb toho večera již po několikáté pozdvihl jedno obočí. No, popravdě, jemu to bylo vždycky jedno. Nahoře nebo dole… Dokud je to příjemný, tak neřešil, jestli dává nebo dostává.

„Caleb,“ podal barmanovi ruku.

„Dave.“

„Kde bydlíš, Dave?“

 

Sotva se za nimi zabouchly vchodové dveře podkrovního bytu, atmosféra zhoustla. Ani jeden si nebyl tak úplně jistý, co teď. Napjaté ticho působilo vážně divně.

„Ale k čertu…“ zamumlal Dave, chytil Caleba za pas a přitáhl ho k sobě. Hladově jej políbil. A Caleb zalapal po dechu.

Dave se jeho úst zmocňoval s náruživostí a zjevnou touhou. Jen z toho polibku mu začalo být nepříjemně těsno v kalhotách.

„Ložnice?“ zamumlal mu do úst. „Sprcha!“ vydechl mu Dave v odpověď. Calebův z posledních sil fungující mozek usoudil, že na tom asi něco bude.

Cestou se navzájem odstrojovali. Do koupelny už došel Caleb jen v trenkách, zatímco Dave měl už jen levou ponožku. Dave praštil rukou do vypínače a v koupelně se rozsvítila jedna tlumená žárovka u umyvadla. Svítila dost na to, aby se mohl Caleb zorientovat, ale zase ne tolik, aby oslňovala.

Dave je oba směroval do obřího sprchového koutu. Horečnatě se zbavili posledních kousků látky a Dave pustil vodu. Byla příjemně teplá.

Caleb byl asi o patnáct centimetrů vyšší než Dave, takže se k němu musel trochu sklánět, ale ničemu to nevadilo. Zatínal mu prsty do svalnatých zad, zatímco Dave ho jednou rukou držel za vlasy a druhou mu konečně pomalu začal sunout dolů. Přejel mu po klíční kosti, na což Caleb reagoval slastným vydechnutím. Davova ruka však pokračovala. Našla jednu ztuhlou bradavku a přejela po ní palcem. Calebovi přejel mráz po páteři a on prohloubil polibek. Dave však jejich polibek nekompromisně ukončil, když své rty přesunul na druhou bradavku. Napřed ji olízl, pak vzal do úst a sál. Kroužil po ní jazykem a občas lehce skousl. Caleb zahlédl, jak k němu Dave zvedá zamlžené černé oči a musel začít dýchat i ústy, měl pocit, že by se jinak mohl zalknout.

Davova ruka opustila bradavku a přesunula se níž. Vzal do ruky jeho penis a stiskl. Caleb jen zalapal po dechu. Dave se pousmál, a několikrát po něm přejel rukou. Stáhl kůži ze žaludu a obkroužil ho palcem. V kombinaci s dopadající vodou to Caleba málem srazilo na kolena. Cítil, že mu dochází čas. Uchopil Dava do dlaně, obemknul jej pevně prsty a začal rukou přirážet. To zalapal po dechu Dave.

Pustil Calebovy vlasy a sesunul se na kolena, aby se dostal z jeho dosahu. Caleb znechuceně mlaskl. Dave se mu černým roztouženým pohledem zaklesl do očí, a aniž by uhnul pohledem, vzal ho do úst. Caleb se okamžitě rukama zapřel o stěny sprchy, aby se vůbec udržel na nohou.

Dave jednu ruku přesunul na Calebův zadek, a začal mu věnovat pozornost i tam. Caleb automaticky pohnul nohou, aby mu usnadnil přístup. Dave nezaváhal. Masíroval, dráždil.

Ústy zatím obemkl Calebovu chloubu. Zatímco ho jednou rukou zpracovával vzadu, druhou si pomáhal vepředu. Přejel jazykem po špičce, obkroužil ji jazykem. Pak přejel jazykem po celé jeho délce, tam a zpět. Tam a zpět. Pak jej nečekaně vzal do úst celého a začal pohybovat hlavou.

Calebovi se roztřásla kolena, něco takového už dlouho nezažil. Zároveň v sobě vnímal dva prsy a cítil, že se právě přidává třetí. Nedočkavě pohnul boky. Cítil, jak celé jeho tělo pulzuje, a konečná křeč už byla vážně blízko.

Dave pochopil. Postavil se, několikrát si rukou přejel po naběhlém penisu, který už se třásl nedočkavostí, až se mu začne věnovat pozornost, a otočil Caleba čelem ke zdi. „Opři se,“ nařídil tiše.

Caleb zrudnul, nechtělo se mu to vyslovit, ale…

„Nemůžu.“ Dave se zarazil.

„Proč?“

„Myslím, že bych nedokázal stát…“ přiznal neochotně. Nechtěl se teď na Dava podívat, to by jeho hrdost vážně neustála. Ani nemusel. Sakra dobře slyšel, jak se za ním Dave úlevně rozesmál.

„Tak pojď dolů, hm?“ Ještě celý rudý Caleb přikývl a svezl se na všechny čtyři. Dave si klekl za něj.

Jednou rukou mu přejel po páteři až zadku, kde našel místo, které se nedočkavě svíralo. Pomalu do něj vstoupil. Caleb dýchal čím dál rychleji. Před očima se mu dělaly mžitky. Vzpomínal, kdy naposledy měl takhle silný zážitek ze sexu. Nepamatoval si nic, co by se k tomuhle dalo alespoň přirovnat. Když v něm Dave zmizel celý, vydechl Dave vzduch, který se mu nahromadil v plicích.

Chvilku počkal, než se začal opatrně hýbat. Cítil, jak ho Calebovo tělo těsně svírá. Na tohle čekal tak dlouho… Byl rád, že se neudělal ve chvíli, kdy zasunul. I tak si ale byl dobře vědom, že tenhle pocit extáze dlouho nevydrží. Zatímco jednou rukou svíral Calebovy boky, druhou rukou jej začal laskat vepředu. Calebovo sténání naplnilo koupelnu a zároveň mu vycházel vstříc s ještě větší razancí. Dave nečekal, že ho Calebovy steny budou tak silně vzrušovat. Začal přirážet opravdu tvrdě.

Po několika přírazech ucítil, jak ho Calebovo tělo sevřelo pevněji a slyšel, jak Caleb téměř zavyl. V tu chvíli se přehoupl přes okraj i on, vypustil do Calebova těla svou horkou dávku a konečně dosáhl slastného uvolnění, které mu burácelo tělem.

Oba chvíli lapali po dechu, zatímco je voda stále smáčela. Ještě stále beze slova se oba vysprchovali. Dave vyšel ze sprchy první a hodil Calebovi čistý ručník, který vytáhl ze skříňky v koupelně.

„Pospícháš domů?“ zeptal se Caleba se zájmem. Calebovi proletělo hlavou, že by měl jít za chvíli do školy, ale pak se podíval na nahého Dava a přehodnotil priority.

„Vůbec,“ usmál se na ten výstavní kousek chlapa, který se před ním promenádoval jen s ručníkem v ruce. Když bude mít štěstí, dají si ještě alespoň jedno kolo…

Dave se na něj mile usmál. „Pojď, ukážu ti, kde mám postel.“ Caleb se za ním vydal a dusil smích. Z druhého kola nakonec nebylo nic, protože ve chvíli, kdy dopadli do Davovi velké postele, jen co se k sobě přitiskli, ani jeden už nebyl schopen ovládnout únavu.

Po několika hodinách se Caleb vzbudil. Vedle něj Dave ještě spal. Chvíli jeho tvář pozoroval. Kdyby věděl, jaké to bude, nejspíš by po něm vyjel už sakra dávno. Ten kluk měl rozhodně talent. A taky… Když takhle spal, byl k sežrání. Dlouhé řasy, kterých si nikdy dřív nevšiml. Výrazný nos a plné rty. V tom se ty nekonečně dlouhé řasy zachvěly a Dave na něj upřel svůj černý pohled.

„Dobré-“ chystal se říct, ale Caleb ho ihned zastavil polibkem. Přejel mu jazykem po rtech, dokud je Dave překvapeně neotevřel a polibek neopětoval.

„I tobě dobré ráno,“ usmál se na něj vřele. Dave jen zamžikal. Tohle je ten frajírek, co chodí sbírat trosky do baru, aby si s nima co nejrychleji užil? Něco mu na tom nesedělo. Trochu se zamračil a Caleb si toho všiml.

„Copak?“ „Jen mě tak napadlo, že bych nikdy nečekal, že se probudím vedle tebe…“ Caleb se zamyslel.

„Je pravda, že já jsem to taky neplánoval. Ale musím říct, že by mi nevadilo se takhle budit častěji. Jsi zklamaný?“ Dave se s heknutím převalil na záda.

„Ani náhodou. Možná spíš naopak. Jen bych nikdy nečekal, že typ jako TY zůstane do rána.“ Caleb se uchechtnul, ale v zápětí zvážněl. „Vidíš, jedno mi vrtá hlavou… Ty víš, jakej jsem a co dělám, a přesto…. Jsi nepoužil ochranu.“ Dave hravě vytřeštil oči.

„Chceš mi tím naznačit, žes mi předal nějakou libůstku, po který mi upadne?“

„Ne,“ vyprskl smíchy: „jen je to… zvláštní, no.“ Dave se mu dlouze zadíval do očí. Pak najednou vyskočil z postele.

„Pojď sem,“ vedl Caleba přes celý byt, který byl prostornější než se dalo čekat. Byly tam dokonce dveře na střechu/terasu kterými ho Dave vyvedl.

„Já… Nepotřebuju kondomy. Navíc je fakt, ale fakt nemám rád. A když říkám, že je nepotřebuju, je to tím, že já… Nejsem tak úplně člověk.“ 

„Cože?“ zakuckal se Caleb.

„Asi bude jednodušší ti to ukázat…“ řekl Dave. Rozhlédl se, povyskočil, a do vzduchu se vznesla krásná, hbitá poštolka. Několikrát zakroužila nad Calebovou hlavou a zase přistála před ním – už jako Dave, který se opatrně díval na Calebův vytřeštěný výraz.

„Nezačneš jančit, že ne…“ ujišťoval se opatrně.

V tom Caleb dostal záchvat smíchu, až si musel sednout. „Tobě přeskočilo? Vyděsil jsem tě? Sakra… Nikdy netrefím ten správnej okamžik, kdy to říct… Minule jsem to odkládal měsíc, a ten kluk se mě pak pokusil pobodat, že jsem mu lhal. Eh… Nemáš násilnický sklony, že neee?“ drmolil nervózně.

Caleb si utíral uslzené oči. „Ne, nemám. Teda mám, ale ne teď nebo na tebe, ale tohle je… To je… Prostě… Jaká je kruci pravděpodobnost…“ řehtal se dál.

Dave ho sledoval s obavou v očích. „Takže… tě to… neděsí?“

Caleb se pokoušel uklidnit. „Co by mě mělo děsit? Poštolka? Hahahaha….“ Dave se zatvářil ublíženě a Caleb svých slov okamžitě zalitoval.

„Já… Tak jsem to nemyslel, promiň. Abys mě pochopil, já… Ale k čertu, pro jednou se ve městě snad nic nestane…“ řekl a obrovský orel se vznesl do vzduchu. Udělal jen jeden rychlý obrat a přisál zpátky. Tentokrát měl oči vytřeštěné Dave. Zabořil hlavu do dlaní.

„Orel. On je, kurva, orel. A to jsem se fakt snažil, abych tady byl ten hustej JÁ…“ skučel zmučeným hlasem, ve kterém zněly stopy hravosti.

Caleb už se zase svíjel smíchy na zemi.