,,Lásko, pojďme si udělat výlet do přírody.“ Zaculil se na mě můj přítel. A tím to všechno začalo. V překladu ta věta znamenala něco úplně jiného, ale i tak jsem se sebral, zvedl se z gauče a nechal si tak dobrovolně pokazit volný víkend. Nebo spíš pozměnit, ale k tomu se dostanu později. Oblékli jsme si na sebe sportovní oblečení, já šel v mikině a termo kalhotách, což jsou vlastně legíny pro chlapy -ne, že bych si stěžoval- a on v teplákové soupravě ve vyblitě šedé barvě. Stejně mu to slušelo, můj přítel vypadal dobře ve všem, protože jste stejně celou dobu koukali jen na jeho zelené oči a hnědé, kudrnaté vlasy. Jak rád jsem se jimi probíral s pohledem upřeným to těch zelených lesů. Jen škoda, že díky němu už se na ty ‚lesy‘ nikdy nebudu koukat stejně. Ale to bych předbíhal.

Radši jsme se spakovali a konečně vyrazili z našeho paneláku. Dost mě překvapilo, když nejen, že mi můj drahý před tou oprýskanou budovou podržel dveře od našeho auta, ale ještě mi tak mile oznámil, že už nám naplánoval den a ví přesně, kam pojedeme. Musel jsem se zasmát, mám rád, když můžu být pasivní. Takže jsme si jen koupili po cestě něco k jídlu a nechal jsem se vézt. On věděl, co dělá a já mu navíc věřil. Docela mě ale překvapilo, když odbočil ze silnice na nějakou lesní stezku. Jel dál a auto s námi házelo, že jsem se cítil jako hopík. Zastavil na nějaké malé louce, byly tu dokonce i lavičky, což mě dost překvapilo. Vystoupili jsme, já vzal batoh s jídlem a on mě za ruku dovedl až k informační ceduli u laviček. Tohle místo jako by bylo oddělené od zbytku světa. Stromy dýchaly a voněly svěží přírodou, což se skoro nedá popsat. Bylo tu neskonalé ticho. Na okraji lesa jsem viděl starou borovici, která tu stojí nejspíš už léta a čas na ní zanechal šrámy. Posledním úrazem musel být zásah blesku. Není jediná. Všem mrtvým stromům, co zde leží pokácené, nějaký člověk sebral jejich přírodní krásu. Pak mi to došlo. Pěší stezka? To se mu sice moc nepodobá, ale romantická procházka by mohla být fajn. Tak jsem svolil a nechal se vést tou krásnou přírodou. O batoh jsme se střídali a on mě vodil jako malé dítě za ruku. Snad se nebál, že bych mu utekl.

Povídali jsme si o všem možném a já naslouchal ptákům a občas zvedl pohled do korun stromů, abych nějakého spatřil. Do očí mi svítily paprsky slunce, které byly střídavě vidět mezi větvemi. I když stromy tu nebyly nejvyšší, větve se stále kroutily do všech stran a úhlů. Některé se dokonce navzájem proplétaly, aniž by vyrůstaly ze stejného kmene. Vypadalo to, jako by se tyto stromy navzájem objímaly a tiše se konejšily. Líbilo se mi tady, cítil jsem ke svému příteli jistou sounáležitost, byl jsem rád, že mě sem vzal. Kráčeli jsme po úzké klikaté cestičce. Po chvíli se cesta stočila na západ a směřovala hlouběji do lesa. Již z dálky na mě dopadal stín a mohutnost těch obrovských stromů, které se rozprostírají až za obzor. Pomalým krokem jsme se dostali až k okraji toho pravého lesa, bez cestiček a zbytečku lidské přítomnosti, jenž zajisté skrývá spoustu tajemství.

Les je podle mého přítele jako moře. Myslel to asi tak, že skrývá své poklady v hlubinách, nebo tak něco. Kéž bych věděl, co tím skutečně myslel. Skrz větve na mě dopadaly tlumené sluneční paprsky, jenž mě šimraly na tváři. Doléhala na mne kořeněná vůně borového jehličí, která jako by mě chytila za nos a táhla dovnitř do lesa, bavil jsem se. Tahle procházka byla moc fajn. Do tváře se mi opřel chladivý vánek větru, který zmizel tak rychle, jak se objevil, to bylo dobře, jinak by mi v tom mírném šeru byla zima. Takřka nevědomky jsme pokračovali po pěšince vyšlapané nějakou zvěří, zdálo se to automatické. Skoro neslyšně jsem našlapoval a vychutnával si všechny krásy lesa. Chtěl jsem si to užít co nejvíc, a tak jsem ho poprosil, abychom nešli přímo po cestě, ale pokračovali, kudy se nám jen chtělo. Celou dobu jsme si tiše povídali úplně o všem. Od naší otravné sousedky až po plány do budoucna.

Stáli jsem na malé mýtince uprostřed toho nejhlubšího lesa, dostali jsme se sem vlastně náhodou. Přímo v jeho bujícím srdci. Země byla posetá hustými pásy květin, doufal jsem, že nejsem na nějaké z nich alergický. Jejich omamné vůně lákaly hejna čmeláků. Pod nohama mi občas křupaly suché listy nebo kamínky a větvičky. Postávali jsme ale na měkkém mechu, abychom ty kytky nepoškodili, za to jsem byl rád, protože doteď jsem do bot nabíral listí. Každou chvíli mi přes boty přebíhali mravenci nebo jiný hmyz, z čehož usuzuji, že jim asi stojím v nějaké cestičce, nebo tak něco.

Udělal jsem úkrok doleva a díky tomu se mi v periferním vidění otevřela snad další nová sféra. Vyšší tráva mě teď lechtala přes látku kalhot na lýtkách a chyběl kousek a zakopl bych o kořen mohutného stromu, který se majestátně tyčil za mnou, a který byl součástí zdejšího bohatého porostu. Vzhlédl jsem nahoru do jeho koruny a i přesto, že svítilo slunce, nedopadl sem přes spleť větví ani jediný paprsek, bylo tady trochu šero. Les díky tomu působil zvláštně, magicky, možná i děsivě. Slyšel jsem zpěv ptáků, no paradoxně jsem tam nahoře neviděl nic živého. Kmeny stromů dosahovaly tak vysoko, až jsem měl pocit, že na špičku ani nedohlédnu, protože byla pečlivě zakryta větvemi. Být večer, asi bych se tu i bál, ale vzhledem k tomu, že bylo příjemné jarní odpoledne, neměl jsem důvod. Bylo mi tady fajn. Les jako by dýchal stejným tempem jako já. Tak chápavě. Ty stromy mi snad mohly i rozumět. Několik desítek metrů ode mne jsem spatřil malého zajíce. Nechápal jsem, jak mi mohla jeho přítomnost předtím uniknout. Drbnul jsem do svého přítele loktem a kývl mu k tomu maličkému stvořeníčku. Rozplývali jsme se společně. Nadechl jsem se té specifické vůně. Cítil jsem prostě les, několik druhů květin, stromů, vlhkost, zvířata, prostě les. Voní to omamně. Tenhle klid ale ruší snad jen otravné světlo. Sice tu byl stín, ale slunce stejně nechávalo paprsky, ať se opírají do všeho kolem. Do přemýšlení se mi vkrádal vítr. Foukalo mi do vlasů. Jemu taky, jeho krásné kudrnaté kadeře mu poletovaly kolem hlavy, že být blonďaté, byla by z nich svatozář. Ale on byl tak či tak můj anděl, když uměl i po dvou letech vztahu tak pěkně překvapit třeba procházkou. Společně jsme si sedli do mechu a já se zády opřel o ten urostlý strom. Kůra mě trochu škrábala do zad a můj přítel se jen jemně usmíval. Seděl trochu divně, měl nohu přes nohu, ale já to nechtěl řešit a kazit nám den. Vyndali jsme si jídlo, což vlastně byly jen bagety a já si svou rozbalil. ,,Dobrou chuť.“ Zaculil jsem se a zastrčil si vlasy za ucho, abych je díky vánku neměl v jídle. Zakousl jsem se a tiše zavrněl. Po tom všem chození mi vyhládlo. Chtěl jsem zase na chvíli vydechnout. On taky, protože přání mi opětoval. Oba jsme v klidu jedli až do chvíle, kdy on uklidil svůj papír od bagety zpět do batohu a vážně se na mě zadíval. ,,Víš, měl bych ti něco říct.“ Oznámil mi velice seriózním tónem. Takhle formálně snad mluvil jen v práci, nikdy né na mě. ,,Ale no tak, určitě to není taková katastrofa.“ Pousmál jsem se na něj, abych ho aspoň trochu uklidnil. On se jemně zamračil a v obličeji se mu objevila ustaraná vráska. Takhle vypadal vážně nejistě a nespokojeně. Naklonil jsem se k němu a pohladil ho po tváři. Jeho ostré klíční kosti mě vždycky fascinovaly, jeho dětský úsměv s dolíčky díky nim vypadal úplně jinak. Byl hrozně zvláštní a přitahoval mě snad pořád. Čímkoliv. I teď, když se tvářil tak zachmuřeně. ,,Tak to vyklop.“ Zasmál jsem se a ruku stáhl. On mi koukal do očí a jako by se v něm něco pralo. Tenhle chlápek byl dokonalej v natahování situace, až dokud atmosféra úplně nezhoustla. Najednou jsem měl pocit, že těm ptákům zacpu zobáky, protože nám rušili naši tichou, vážnou chvilku. Ale stejně jsem jen seděl a ten intenzivní pohled mu opětoval, až dokud jsem se nezavrtěl, protože mě pod zadkem něco svědilo. A pak mě něco kouslo. V tu chvíli jsem vyletěl jak péro z gauče. ,,Jau!“ kňoural jsem a oprášil si sedací plochu. V tom leknutí jsem pustil svoje jídlo na zem a můj milovaný se mi jen smál. Já ho zabil pohledem a rozhlédl se. Kousek ode mě bylo to zmiňované mraveniště, už jsem to chápal. Pak ve mně ale zvítězila něha a podal jsem mu ruku. ,,Pojď, ať to taky neschytáš.“ Zasmál jsem se. On se o ni zvedl a zůstali jsme oba stát. ,,Miluju tě.“ Usmál se na mě a udělal krok ke mně. Opřel jsem se zády o strom a tiše se zasmál. ,,Jo, to je sice hezký, ale teď mi řekni, co jsi to chtěl.“ Vyzval jsem ho a on znovu trochu zvážněl. ,,Neodsoudíš mě, že ne?“ ujišťoval se a já ho pohledem jen pobídl, že mojí podporu bude mít pořád. Je to přece můj přítel. ,,No, já,.. mám jednu zvláštní úchylku.“ Řekl mi tiše a atmosféra znovu zhoustla. Teď už byla ta vtipná situace s mravenci pryč a já cítil, jak se tudy plíží ten hnusný pocit očekávání, co z něj vyleze. Znovu jsem ho pohledem popohnal, zvědavost mě užírala. Nikdy se mi nezdál jako deviant,.. byl to normální muž, kterého jsem miloval. Tak co bylo špatně, že mi to říká až teď? ,,Jsem dendrofil.“ Vypadlo z něj úplně náhle a teď jsem to byl já, kdo se trochu zamračil. ,,A to je,..?“ nechal jsem to vyznít do prázdna, chtěl jsem, ať mě doplní. On vydechl a podle všeho nebyl na tohle připravený. Asi si myslel, že jsem vzdělanější. ,,To,.. jde o tom, že,.. se mi prostě,.. no vzrušují mě,..  Stromy, keře, ten pocit, když se poškrábeš o kůru nebo když tě lechtá tráva. Prostě tohle,..“ vykoktal. Takže mi řekl ten pravý důvod až teď. Zůstal jsem stát jako opařený. Otočil jsem se k němu zády. Dotkl jsem se kmene stromu a ruce mi spočinuly na tlusté kůře, jež se ani nepohnula. Mojí rukou projel jakýsi proud, který pocházel z nitra toho stromu a zanechal ve mně zvláštní pocit, jenž jsem se snažil uchovat si co nejdéle, musel jsem se trochu otřást. Tohle je to, co se mému příteli líbí. Kmen toho stromu připomínal konstrukci ohromného mrakodrapu tyčícího se do výše. Nahoře se rozprostírala mohutná a široká koruna, která jako by držela hlídku nad okolními "kolegy". Část kořenů byla pokryta nadýchanými chomáčky mechu nebo lišejníky, které téměř splývaly s okolní trávou. ,,Tohle?“ šeptl jsem a otočil se zpátky. Bylo to zvláštní. V jeho očích bylo cosi jiného. Koukal na mě s údivem. ,,J-Jo, asi jo.“ Vyšlo z něj tiše. Oba jsme šeptali, možná proto, abychom nenarušili tu atmosféru? Třeba. Taky je to možnost, ale hlavně jsme nevěděli, co si říct. Já jsem měl přece přítele dendrofila a on měl retarda, co se pokoušel jeho úchylku pochopit saháním na strom. ,,A jaký to je?“ zeptal jsem se tichým hlasem. Teď už to mohlo znít spíš intimně. Zajímalo mě, jaké to je pro něj, procházet se po lese. ,,Přemýšlím, o jaký strom tě opřu a kde je tráva dost vysoká, aby na nás nebylo vidět.“ Zašeptal on a k tomu stromu mě přirazil. Teď už bylo jasné, o co jde. A osobně mě potěšilo, že mě do své úchylky chce zapojit, protože kdo ví? Třeba jsem se chvíli bál, že mi zdrhne s bonsaiem. Ale stejně mi zatrnulo, když to takhle šeptal. Zněl při tom jako Bůh hříchů. Tenhle dokonalý erotický šepot asi dlouho nedostanu z hlavy. Zamiloval jsem si ho znovu i s tou divnou úchylkou. Prostě vím, že ho potřebuju. Vždycky ho budu potřebovat. Kůra mě škrábala do zad, on mě chytil za boky a zvedl do vzduchu. Já se mu jako obvykle snažil ulevit, tak jsem se chytil tlusté větve nad svou hlavou. Teď jsem na ní vlastně visel, protože můj přítel už moje bedra nedržel. Já mu ale obmotal nohy kolem pasu, aby mi náhodou nechtěl zdrhnout. On nezahálel, vyhrnul mi mikinu a já se zachvěl. Víc jsem sevřel ten nebohý strom a držel se na větvi jako postižený Tarzan. On mi držel jednou rukou mikinu, vytáhl ji až pod mou bradu a pak mi jejím lemem přejel přes rty. Poslušně jsem to skousl, věděl jsem, že se mi to teď bude hodit. Vážně nepotřebuju plašit zvěř sténáním. A navíc se mi bude hodit tu mikinu držet nahoře, protože alespoň bude lépe moct k mému tělu. Což jsem chtěl, protože atmosféra náhle zhoustla úplně novým způsobem a já byl nadržený. On mě začal líbat na odhalené klíční kosti a nakonec se ústy dostal tak vysoko, že mi políbil rameno. Mezitím si mě rukama mapoval, jako by mě viděl poprvé. Mně se zatajil dech, bylo to tak hříšné! Obzvlášť když se natáhl kus ode mě a utrhl mladou větev z keře opodál. Na jejím vršku byly malé lístečky, ale jinak to byl vlastně holý prut. Zajímalo mě, co s tím udělá. On ale nečekal a nenechal mě ani chvíli přemýšlet, na chvíli skousl ten nevinný proutek tím erotickým způsobem, vypadal při tom jako španělský tanečník, ti přece vždycky drží v zubech ty růže, a mezitím, co jsem na něj civěl, volnýma rukama stáhl moje kalhoty ještě níž, až pod zadek. Pak mě zase pustil, že jsem na něm držel sám. Vzal tu větvičku do ruky a přejel mi olistěným koncem přes hrudník. Lechtalo to a já se musel zasmát. Chechtal jsem se jako puberťačka a nechal ho, ať si po mě přejíždí jak chce. Jen mi dělalo starosti, aby na té větvi nebyl nějaký brouk, protože to bych se svou fobií nepřežil. Byla by to jistá smrt, ale tohle je taky docela nevyrovnaný boj. Dál mě tím lechtal, jezdil mi po bocích, přes podbřišek, bedra, po linii žeber, užíval si to. Já se musel smíchy třást a každou chvíli mi hrozilo, že spadnu. Skousl jsem látku víc a snažil se nesmát, protože jinak poletím do mechu. On se v tom vyžívat a dál mě dráždil. Vždycky miloval, když mě mohl dráždit, zlobit, otravovat, provokovat, liboval si v tom jako umanuté děcko. Už jsem chtěl pustit mikinu z pusy a něco mu vytknout, ale on najednou zvážněl. Prutem mi zvedl bradu výš a zadíval se mi do očí. ,,Nepouštěj.“ Řekl najednou tak hrozně zvláštním tónem. Zněl jako nadržená šelma. Dominant. Byl jsem tak neskutečně překvapený, že moje něžná polovička byla najednou tak vydrážděná jen z takové činnosti v přírodě. Asi jsem ho do teď neznal, protože krásnou uklidňující zeleň jeho očí teď téměř zakryly rozšířené zornice. Bylo na něm přímo vidět, co asi chce. A pak to přišlo, prostě mě tím prutem švihl přes žebra. Já vyjekl do vlastní mikiny a cukl sebou, až jsem málem spadl na něj. Jemu se to ale viditelně zamlouvalo ještě víc, protože se sklonil a špičkou jazyka mi tu ránu, která stále štípala, celou olízl. Teď to trošku pálilo, ale můj citlivý hrudník šílel. Nikdy bych nevěřil, že jsem na tohle. Ale on jaksi změnil můj pohled na věc. Postupně se mu to dařilo, já začínal být nadržený ještě víc. Znovu mi uštědřil ránu a já se tentokrát prohnul jako luk. Nebo větev je větru, záleží na preferenci. Vlastní tělo se mi už slušně proneslo, nechtěl jsem se tak namáhavě držet. Díky tomu jsem se pořád musel soustředit na svoje ruce a né na tu pálivou slast na své hrudi. On toho ale nechtěl nechat po dvou ránách, viděl na mě, že mě to taky rozpaluje. Dal mi dvě rychlé hned pod sebe na podbřišek. To už docela zabolelo, ale vydýchal jsem to v pohodě. Červenal jsem se nad tím, jak moc tohle bylo hříšné!! Vážně mě švihá prutem zatímco visím na stromě?! Zdá se to tak neuvěřitelné, ale já chtěl víc! Mnohem víc. Zamručel jsem do mikiny, když mi dal další, tentokrát už dost silnou. Byla myslím pátá a šla přímo nad můj rozkrok. Já zaúpěl do látky a trvalo mi už déle, než jsem se uklidnil. Ale šlo to a nepustil jsem se. Nespadl jsem, stále jsem se držel a obdivoval jsem vlastní hubené ručičky, že to vůbec vydrží. Můj milovaný mi ale další čas už nedal, následující rána šla přímo přes můj rozkrok. Bolelo to jako prase a mě do očí vhrkly slzy. Byl jsem ponížen a bit do své délky jako děvka, zatímco jsem se držel větve. Jak potupné!! On v tu chvíli pochopil, že tudy cesta nevede, odhodil větev, vytáhl mi mikinu z pusy a ještě dřív, než jsem se stihl lapavě nadechnout, vášnivě mě políbil. Líbal mě jako utržený ze řetězu, bral si, co chtěl a kousal moje rty, jako by byly to jediné, co potřebuje k přežití. Takovou vášeň jsem u něj nikdy neviděl. Vyloženě jsem mu nestačil. Nezvládal jsem tu šílenou válku jazyků, zatímco mi drancoval pusu. Držel mě nad bedry, táhl si mě k sobě a já visel trochu nakřivo. Neřešil jsem to, nechával jsem se líbat a sténal jsem mu do rtů. Bylo to šílené, bylo to intenzivní, bylo to vlhké a bylo to dokonalé. Po bradě mi stekla směsice slin nás obou, když se odtáhl. Byl jsem zmatený, měl jsem pocit, že jsem se do toho úplně zamotal. Tohle je ten můj milovaný, starostlivý přítel? Tohle nadržené zvíře? Jeho erekce mě přímo bodala do stehna, byl bolestně vzrušený a já už pomalu taky. Začal mě hladit po těle a já nad tím kňučel, stále jsem byl přecitlivělý z těch několika ran, co mi věnoval. Líbilo se mi to. A pak to přišlo. Stáhl ze mě moje strečové sportovní legíny úplně i s boxerkami a teď už mi nefoukalo jen do vlasů. Otřásl jsem se nad tím náhlým chladem, ale on nečekal a strčil mi do pusy dva prsty. Poctivě jsem je navlhčil vlastními slinami a culil se u toho, jako bych měl v ústech jeho přirození. Bavilo mě mu to provokování vracet, stáhl mě s sebou na vlně těch příšerných hříchů, ke kterým by mě jinak nepřemluvil. Dostal mě na svou stranu už úplně, všechny pochyby zmizely a já se stále v závěsu nechal připravit. Zarýval jsem prsty do stromu, až jsem měl úlomky kůry za nehty. Bylo to šíleně dobré, líbilo se mi to jako nikdy nic. Byla to bezpochyby ta nejvášnivější předehra, jakou jsem zažil. On to po chvíli dokončil a když byl s mým zadečkem hotov, neváhal, stáhl si ty příšerné tepláky a vrazil to do mě. Hlasitě jsem zasténal a bylo mi jedno, že jsem vyplašil zvěř a ze stromu nade mnou vyletělo hejno ptáků. Asi si mysleli, že tu někdo nehorázně trpí, no opak byl pravdou. Užíval jsem si, jak mě jeho délka pomalu vyplnila celého, šlo to dobře díky jeho důkladné přípravě a pak už mě jen roztahoval víc, než jeho prsty zvládly. Byl o dost větší než jeho prsty. A pak do mě přirazil úplně. Pohnul proti mně svými vražednými boky a přímo to napálil do mé prostaty. V tu chvíli mi v chloubě zacukalo tak mocně, že jsem měl pocit, že se snad předčasně udělám. Věnoval mi pohled do očí, já jemu, koukali jsme jeden na druhého jako na zjevení. Ani jeden jsme se nechápali, nechápali jsme, jak je tohle vůbec možné, že se nám tohle oběma líbí, ale teď měl ve mně celou svou délku, nedokázal jsem dost dobře přemýšlet. Prostě jsem se mu musel vydat na milost a nemilost. V jeho případě bude obojí dokonalé! Vytáhl jsem se na svých zesláblých rukou trochu nahoru a přirazil proti němu. On pochopil, přestal hledat problémy a prostě přirazil zpět do mě. A pak znovu. A znovu, znovu, znovu. Zrychlil a už mě jen tvrdě šukal. Naše kůže o sebe pleskala a ze mě vycházelo spíš hekání než vzdychy. Byl jsem z toho úplně mimo, byl to jiný vesmír, co jsem teď zažíval. Nic už mě nemohlo vyrušit z té euforie, propadl jsem tomu. Nechával jsem si promrdávat zadek jako nějaká děvka a sténal na celé kolo. Svraštil jsem obočí, když ještě měnil úhly, občas minul, občas můj sweet spot zasáhl v plné síle. Nemohl jsem se na to teď ani připravit, byl jsem mimo. Dostal mě, dráždil mě až k nevydržení. ,,AH! Sakra, no taa-aahhhh!!“ vyjekl jsem, když do mě zrovna přirazil tím správným směrem. Byl k neudržení, pak ještě zrychlil, takže i když už to nešlo tak hluboko, to tření mi bohatě stačilo, abych byl blízko. ,,A-AH-AH-AH-AH-AH!!“ vzdychal jsem v rytmu jeho přírazů, hlavu zvrácenou dozadu, na pokraji svých sil. Udělal jsem se a tak mocný orgasmus jsem dlouho neměl. Nešlo to jinak, prostě jsem se pustil větve a zhroutil se mu do náruče. Naštěstí mě chytil a já ho mohl obejmout. Uklidňoval mě jeho tep, posledních pár přírazů a i jeho tvář se stáhla rozkoší. Udělal se do mě a takovou dávku jsem ještě nezažil. Teklo to ze mě na zem už ve chvíli, kdy ještě ani nebyl úplně hotový. Ještě dlouhou dobu mě kolíbal na svém rameni a já vydýchával ten šílený zážitek. Bylo to něco neskutečně intenzivního a já neměl ponětí, jak tohle dokázal. Jak se mnou mohl takhle zamávat. ,,Začínám mít pocit, že ta tvoje úchylka nám pomohla utužit vztah.“ Zamumlal jsem ještě napůl mimo do jeho kůže, i když se na něm stále leskl pot. ,,Taky tě miluju.“ Zašklebil se provokativně a zmáčkl mi zadek, že jsem leknutím vypískl. Přímo u jeho ucha, takže taky zasyčel a já se sebou byl spokojený aspoň v tomhle, že jsem mu to vrátil. A pak jsem se pomalu probral z toho orgasmického oparu a došlo mi, co se vlastně děje. Že jsem si pošpinil oblečení a že to jeho je špinavé taky. Bože!! Krev se mi teď z rozkroku konečně nahrnula zpět do mozku a pak hned do tváří. ,,Bože!! Dej mě dolů, musíme ten brajgl uklidit!“ vymanil jsem se mu a jelikož adrenalin ještě zůstával, nebolel mě zadek, jen se mi stálo trochu divně, dost ze široka. On se jen tiše smál, postavil mě na nohy a sehnul se do batohu pro ubrousek. ,,Na, hysterko.“ Vysmíval se mi a já se otočil, jedovatě ho uzemnil pohledem a utřel si zadní část svého těla. Jak trapné! Ubrousek jsem strčil do igelitky na tenhle bordel a tu do batohu, který jsem mu vrazil. Konečně jsem se oblékl, dal si mikinu přes bílý flek na kalhotách a jen se na něj zářivě usmál. ,,A teď mě odsud pěkně odneseš.“ Uculil jsem se. Stejně jsem se ale stále cítil jenom jako jeho kořist. On mě chytil kolem pasu a přitáhl si mě blíž k sobě. „Příště tě prostě položím do trávy a budu si s tebou hrát celé hodiny~“ šeptal mi do ucha vroucně. Vyloženě mu zvedlo náladu, že jsem jeho chutě přijal tak příznivě. Teď už jsem to chápal. Les je jako moře, protože se v něm i hlasité steny tiše vytratí.


Průměrné hodnocení: 5
Počet hodnocení: 9
Vaše hodnocení: Zatím žádné :)

Pro hodnocení se přihlašte.

Adreal
Adreal

Nic co by se dalo zveřejnit...

Pro přidávání a čtení komentářů se přihlašte. Děkujeme.