Henry byl nespokojený. Byl tak nespokojený, že jeho jindy pohledná tvář se pokryla odpudivou maskou zloby plné vrásek, prohlubní a výstupků. Největší prohlubeň se vyskytovala přímo mezi jeho pečlivě vytrhaným světlým obočím. Oči plné spalujícího vzteku upíral na svázané stvoření u jeho nohou. Kdysi to asi byla důstojná lidská bytost, ale teď… Henry neměl slov. Stvoření bylo hlavou natisknuto na zem, zadek byl obscénně vyšpulený a zmítal se v milostné křeči, steny a skřeky vycházející z pohmožděného hrdla by nevzrušili ani suchý strom, natož pohledného, dobře stavěného muže ve svých třicátých letech.

„Co to sakra je, Lewisi?!“ Oslovený se při zaslechnutí hlasu svého nadřízeného přikrčil. Byl to robustný muž, ale nyní si přál být menší než zrnko písku, prachu, klidně i menší než atom, jen aby se vyhnul vzteku mladého pána. Když se dlouho nic neozývalo, Henry obrátil pohled na tázaného a zlověstně usekával slova jako jedovatý had těsně před útokem. „Zeptám se tě znova, Lewisi, co je támhleto na té zemi? Myslel jsem, že jsem se vyjádřil dost jasně, když jsem si žádal submisivního partnera na tuhle noc, ale co je kurva támhleten hnus?!“

Lewis chvíli tápal nad vhodnou odpovědí. Nechtěl mladého pána rozzlobit ještě víc; při vzpomínce na jeho minulý záchvat vzteku si instinktivně sáhl na tupé konce zbytků prstů. „Byl jediný ochotný s námi spolupracovat, pane, pokud Vám snad nevyhovuje, budeme nuceni sem někoho přivést násilím.“ Henry se po tomto proslovu narovnal do své plné výše, mysl zatemněnou vztekem. Hudbu, která hrála vedle v klubu, slyšel jen jaksi zdálky, už se natahoval pro bič, který jinak používal jen pro své SM hry, ale poté si to rozmyslel. Odevzdaně si povzdechl a v duchu si slíbil, že jen co Lewis odjede, sám se vydá do klubu najít si vhodnou oběť pro dnešní večer. „Čím jste ho sakra nadopovali, že tady teď kňučí jako děvka?“ „Ah, takhle jsme ho už našli, jen jsme ho svázali, kdyby si to rozmyslel.“ „Oooh?“

Henry se udiveně podíval na stále sténajícího chlapce pod sebou a zlomyslně se ušklíbl. V jeho hlavě se rodil ďábelský plán. Hraně milým hlasem se té kopky hormonů zeptal: „Jak se jmenuješ, zlatíčko?“ Odpovědí mu zprvu byli jen vzdechy a steny a po chvíli už přestal doufat v odpověď, když ze sebe klučík s námahou vypotil jedno jediné slovo a opět se propadl do hlubin neuspokojitelné rozkoše: „Viki…“ Henry se pousmál. „Viki.“ Se jménem své hračky se pomazlil na jazyku jako s nejlahodnějším bonbonem. Sklonil se dolů k jeho uchu, laškovně ho ovál svých dechem, který voněl po mentos s příměsí nikotinu. „Chtěl by ses udělat, Viki?“

„Aaach, ano, bože, prosím, ANO!“ Henry se po této odpovědi spokojeně usmál, obrátil se na Lewise. „Je mi jedno, koho sem přitáhneš, je mu úplně jedno věk, jméno, vzhled, ale prostě sem někoho přitáhni! Pak si jdi honit k sobě domů…“ S tím pomalu nohou zvedl Vikiho ze země, kde se do teď válel, až klečel, ruce spoutané za zády a rozkrok bolestně zduřelý. Byl nahý a tak bylo jeho vzrušení Henrymu přímo na očích.

„Viki, řekni mi ještě jednou, chceš se udělat?“ Horlivé přikývnutí by ho normálně uspokojilo, ale teď měl velmi zlovolnou náladu – lehce přejel podrážkou své boty po mladíčkově vzrušení, až se celý rozechvěl – a znovu se optal. „Chceš se udělat, Viki?“ „A-Ano… Prosím!“ „Jak si přeješ…“ S tím Henry Vikiho lehkým strknutím položil na záda. „Nohy od sebe, Viki! Jak nejvíc můžeš.“ Viki chvíli zpracovával, než mu došel význam pronesených slov a vzápětí roztáhl nohy do skoro dokonalé přímky. Henry nad tím jen hvízdl a dal se do práce. Něco té nadržené couře slíbil, tak to hodlal splnit.

Chvíli se ještě kochal výhledem na tělo chlapce na zemi, a poté položil svou nohu v botě na mladíkův poklad mezi nohama. I toto malé tření způsobilo prudký třas a zoufalé doprošování. Po chvíli Henry nohou opět pohnul, jen lehce jí pohyboval, masíroval celý úd pod ní a postupně přidával na síle, kterou na něm stál. Bylo to postupné, jako když pomalu přidáváte závaží na stroji v posilovně, nejdřív jen malé, abyste se protáhli, a poté postupně přidáváte až k té největší zátěži, kterou vaše tělo zvládne. Reakce Vikiho byly taktéž postupné, od třasu a sténání až ke škubání a rozedrání pokožky a zoufalý křik.

Henry své dílo sledoval se zálibou v očích, pokud to ještě šlo, přitlačil a Viki se v milostných křečích prohnul do písmene C a brutálně vyvrcholil přímo na botu Hneryho. Ten se jen zamračil nad nepořádkem, který Viki udělal a poté se obrátil ke dveřím, ve kterých stál Lewis s napůl omráčeným klukem v náručí.

„Díky, Lewisi. Teď můžeš jít, já už se o to postarám.“ Lewis ani nechtěl vědět, co všechno má s těmi nebožáky v plánu, a tak prostě s přáním hezké noci odešel, v hlavě opět zmatek, vzpomínky, na které chtěl zapomenout a obrazy, které už nikdy ze své paměti nevymaže. Henry se perverzně, skoro úchylně usmíval.

„Tak,“ zamnul si ruce, „co teď s vámi?“ Tato otázka ale byla pouze řečnická. V hlavě měl až příliš dobře promyšleno, co s nimi udělá a právě to mu vyčarovalo ten nechutný úšklebek na tváři. „Viki!“ Šlehl jeho hlas jako bič a tázaný v odpověď zasténal. „Vstaň.“ A Viki to udělal, sice pomalu, jako když vstává opilec a není si jistý, jestli náhodou neupadne, ale vstal a s odevzdaným pohledem přešel k Henrymu.

Ten ho hrubě uchopil nad loktem a táhnul ho k podivnému zařízení, na které chlapce upevnil tak, že byl v poloze embrya, ovšem tohle bylo mnohem více násilné a křečovité, jeho zápěstí i kotníky byly uvázány a dřív než si to chlapec uvědomil, Henry vzal asi padesáticentimetrový kousek tenkého provázku a podvázal mu koule. Nad tím pocitem oba vydechli, Viki bolestí a slastí, Henry nadvládou a mocí.

Henry poté vzal jedno vibrační vajíčko, chtěl, aby se Viki zbláznil slatí, ale nemohl se udělat. Naslinil ho a pomalu vsunul, co nejhlouběji to šlo. Nakonec ovládání přilepil k vnitřní straně Vikiho stehna a zapnul ho na nejvyšší výkon. „Jestli se uděláš, měsíc se neposadíš na tu svou vzrušenou prdel, rozumíme si?“ Zasyčel Henry varovně do mladíkova ucha a vydal se přes místnost k novému přírůstku, ignorujíc steny a prosby, již uvázaného mladíka.

Chvíli si ho jen tak prohlížel, hodnotil a nakonec uznal, že Lewis nemá zas až tak špatný odhad. Černovlásek byl během chvíle zbaven veškerého oblečení. Henry chvíli uvažoval, jestli mu nemá dát plug už teď, ale nakonec přece jen došel k závěru, že vše přijde, až bude ten koloušek při vědomí. Tedy kromě spoutání, to musel provést hned. Nasadil chlapci kožená pouta a řetěz je spojující zahákl za háček visící ze stropu. Nad délkou nespokojeně mlaskl. Kdyby černovlásek chtěl, mohl velice lehce uniknout. Henry tomu zabránil jednoduchým zatáhnutím za provaz, na kterém hák byl, a jeho následným uvázáním. Mladík se nyní houpal, jen špičky vláčel po zemi.

Henry ustrnul v pohybu, v uších mu hučelo, oči byly zakaleny podivným povlakem šílenství a vzrušení a přece viděly všechno, pomalu třepotající se víčka probouzejícího se chlapce, čím dál rychleji se nadzvedávající hruď, když si chlapec uvědomil, v jaké je pozici i jeho husí kůži poté, co se o něj lehce otřel. „Už ses probudil, miláčku?“ Zašeptal Henry laškovně do mladíkova ucha a poté se odtáhl. „Jak se jmenuješ?“

Mladík na něj několik neurčitých sekund zíral jako na boží zázrak a poté přišlo to, co vždy. Křik. „K-Kde-Kde to jsem?! A kdo jste kruci vy?! Proč jsem sakra nahý?!“ Jeho hlas každou vteřinou stoupal o oktávu výš, až se vyšplhal do nesnesitelné fistule, kterou Henry umlčel jedním hrubým a vlhkým polibkem. „Po dobrém to asi nepůjde, co?“ Povzdechl si a přešel k jedné z poliček, na které byly pomůcky. Vzal z ní středně velkou krabičku s šroubovacím uzávěrem a s úsměvem přešel k chlapci. „Neboj se, po tomhle se ti rozváže jazyk.“ Zamumlal a nevšímal si mladíkových protestů, škubání, odstupování a třasu.

Látka v krabičce voněla sladkým těžkým odérem, Henrymu se ta vůně dvakrát nelíbila, ale nabral si štědrou dávku na prsty pravé ruky, druhou rukou přidržel bok mladíka a látku skoro něžně roztíral po jeho vstupu a okolí, zabloudil i ke koulím a na krátko i k samotnému údu, to ho ale po chvíli přestalo bavit, opět smočil prsty v krému a začal se dobývat do chlapcova těla. Nejdřív ukazováčkem, který chlapci nijak nepřekážel v zoufalém křiku o pomoc a neustálých sprostých nadávkách mířených jen a pouze na osobu za ním. Nevšímal si ani podivného hřejivého pocitu, který zalil každý kousek těla, který přišel do kontaktu s danou látkou.

Henrymu to jančení začalo lézt na nervy, vyprostil z chlapce svůj prst, opět šáhl po krému a tentokrát do dírky, nepatrně se chvějící přímo před ním, strčil najednou tři prsty. Chvíli posečkal, aby si v klidu vychutnal steny linoucí se z hrdla chlapce a poté divoce, nespoutaně začal tu nebohou panickou díru šukat. Nedbal protestů, proseb, nadávek, jen prsty uvnitř toho vlhkého a úzkého tepla pohyboval, co nejrychleji mohl. Čekal. Věděl, že tohle super afrodiziakum má celkem rychlý účinek, ale dnes mu připadala čekací doba až nesnesitelně dlouhá.

Henry nakonec rukou pohyboval jako stroj, bez přemýšlení, myšlenkami v úplně jiné dimenzi. Probralo ho až naléhavé stahování kolem jeho prstů a steny. „C-Co jsi mi to udě-aaaaah!“ Chlapcova otázka přešla plynule v zasténání a Henry se ušklíbl. „Bylo to jenom afrodiziakum, jeho účinky vyprší za několik hodin…“ Když uviděl chlapcovu vystrašenou tvář, vyložil si to po svém. „Neboj se, celou tu dobu se o tebe budu starat. Tak, a teď se do toho dáme, nemyslíš?“ Zoufalé NE! ho nijak nevykolejilo.

„Aaaah, prosííím! Já se chci udělat! Prosím, Bože, PROSÍM!“ Henry teprve teď, když si vyjasnil situaci s černovláskem, všiml zoufalého Vikiho. Ten se svíjel připoután na tyči nad zemí, zoufale se stahoval kolem toho malého, a přesto mučivého, předmětu uvnitř něj, z erekce mu kapal preejakulát a přesto byl hodný chlapeček a neudělal se. „Sklapni, Viki! Nejdřív se musím postarat o tohle zlatíčka tady…“ S tím se zarazil. „Ještě stále jsi mi nepověděl své jméno.“ Laškovně přejel po mladíkově vchodu a očekával odpověď, ale ten se jen zachvěl a zatvrzele mlčel. „No, jak chceš.“ Henry se už s ním odmítal párat, vzal z poličky jeden vibrátor menších rozměrů, zapnul ho na silné vibrace a celého najednou ho zastrčil do chlapcovy čekající dírky.

Výkřik bolesti a následné steny rozkoše Henryho uváděly do extatického stavu, i sprosté nadávky a klení mu znělo jako rajská hudba. „Tak, jak jsi říkal, že se jmenuješ?“ Laškovně zatlačil na vibrátor. „Táhni do prdele, ty zasraný –ahhh! Aaaah!“ Mladíkova litanie byla přerušena steny a výkřiky, když Henry udělal přesně to, co mu bylo přikázáno. Prudce z mladíka vytrhl vibrátor, který stále zapnutý skončil na zemi, roztáhl narůžovělou a stahující se dírku palci a vstrčil dovnitř jazyk. Kroutil s ním, vytahoval ho ven a vrážel zase zpátky a černovlasý chlapec spoutaný a zavěšený jen musel přijímat to, co mu bylo dáváno.

Po několika minutách se Henry odtáhl, rty lesklé vlastními slinami i sekretem: „Tak už mi řekneš, jak se jmenuješ?“ Mladík měl svěšenou hlavu, z očí mu tekly slzy, sám už nedokázal rozlišit, jestli rozkoší nebo ponížením, cítil, jak se vzadu stahuje, jak se jeho úd třese touhou po vyvrcholení, které by mu nejspíš po prozrazení jména nejspíš bylo dopřáno, ale i přesto zakroutil hlavou záporně.

„No, jak chceš…“ Henry to nechal vyznít do ztracena, přešel k poličce a vzal z ní ten nejmenší erekční kroužek, který vlastnil, plug do penisu a zase krabičku s afrodiziakem. Následující věci se odehrávali za ticha z Henryho strany a stenů a výkřiků ze strany obou svázaných chlapců. Henry nanesl krém na mladíkův úd a v rychlém tempu ho dohnal k jednomu vrcholu. Poté nasadil mladíkovi erekční kroužek, odměnou mu byl protáhlý sten a prosba o uvolnění, ale nevšímal si toho. Vzal plug do penisu, vlastně to byla jen dvacet centimetrů dlouhá kovová tyčka, bohatě ji potřel afrodiziakem a bez dalších okolků ho vrazil přímo do močovodu černovláska. „AAAAHH!!“ Mladík sebou začal házet a šít, bolelo to, ale čím víc sebou mrskal, tím víc tyčka dráždila jeho prostatu. Chtěl se udělat, tak moc chtěl! Jeho mysl se postupně začala zahalovat černým oparem rozkoše a bolesti, tento opar rozehnal až prudký vpád Henryho těžkého a velkého údu do jeho těla.

Henry si už nebral servítky, prostě a jednoduše to do černovláska vrazil a rozhodl se, že ho nechá se udělat, až mu poví své jméno. Do té doby ho bude šukat tolikrát, kolikrát se mu zamane. Nebo do něj strčí ten největší vibrátor, který má, zapne ho a bude se věnovat Vikimu. Nakonec skončil u druhého nápadu, jednou vyvrcholil do chlapcova těla, při tom aktu se třásl po celém těle a sténal, a poté udělal, jak sám sobě slíbil. Vibrátor zapnul až v mladíkově těle, přilepil ho izolepou. „Až se rozhodneš mi sdělit své jméno, uděláš se.“ Zašeptal do chlapcova ucha a přešel k zoufale vzrušenému Vikimu.

Viki celou tu show pozoroval, tak moc si přál, aby mu taky byla věnována pozornost a teď, když nadešel ten moment, nedočkavostí se třásl, jeho vstup se stahoval a na bříšku cítil vlhkost. Henry k němu pomalu došel, neřekl ani slovo, vzal si podivnou plácačku podobnou kulaté vařečce, až na to, že byla plochá. Poté se usmál. „Teď si užijeme, Viki.“ „Ooooh, ano, ano… Prosím, ano!“ Nadšená odpověď mu ulevila od té nebezpečné a vražedné části vzteku, zůstala ale ta část, která si ráda zahrávala a způsobovala bolest. Napřáhl se a uhodil plácačkou přímo do Vikiho rudých koulí. „Aaaah!“ Viki se bolestí přitáhnul blíž k tyči, to ale pouze ulehčilo Henrymu práci. Podepřel si Vikiho zadeček kolenem, takže nemohl uhnout, a podvázané koule byly několikrát za sebou uhozeny, až nabraly nový odstín rudé.

„Krásná barva,“ zabroukal si Henry, koule pomalu prohnětl, „můžeš se udělat.“ Zašeptal, ale Viki ho slyšel a při dalším úderu vyvrcholil se stenem na své břicho. „Hodný chlapec,“ přišla Henryho pochvala, „hodní chlapci si zaslouží odměnu, co myslíš, Viki?“ Viki v polomrákotách přikývl a ani nezasténal, když do něj Henry živelně pronikl. K životu ho probrala až ne zrovna jemná masáž jeho pohlaví. Vykřikl jedno jediné zběsilé Ano! a znovu vyvrcholil, s Henrym i vibračním vajíčkem uvnitř sebe. Henry se udělal několik sekund poté. Chvíli ještě setrvával v chlapcově těle, když zaslechl zlomený sten od toho druhého.

„Andy…“ Zašeptal afrodiziakem zmučený mladík. „Jmenuju se Andy…“ Henry k němu přišel, pro sebe se ušklíbajíc, a pohladil ho po hlavě. „Hodný kluk.“ Andy se z nepochopitelného důvodu po té pochvale zatetelil štěstím, a ještě větší štěstí ho zaplavilo, když ho Henry políbil, ale vzápětí se mu tvář zkřivila do masky beznaděje a bolesti. „Řekl jsem ti jméno…“ Chvíli se vydýchával a poté se slzami v očích požádal o to, po čem celé jeho tělo prahlo. „Prosím… Prosím, chci se udělat! Prosím!“ Henry se usmál, vyjmul z chlapce vibrátor a sundal erekční kroužek. Skoro něžně pronikl do Andyho roztáhlé a citlivé dírky. Andy zakňučel, pořád v sobě měl plug. „P-Proč?“ Zašeptal zlomeně. „Neboj, uděláš se… A to tak, že HNED!“ Henry při posledním slově začal zběsile přirážet, až okovy zvonily. Při pátém přírazu prudce uvolnil plug a Andy se udělal. Postříkal své bříško, zem. Stahoval se tak mocně, cítil každý pohyb mohutného údu v sobě, každý výstřik, když se Henry udělal. Andy měl pocit, že mu byl vyšukán mozek z hlavy. Stále ale účinkovalo afrodiziakum, stále byl vzrušený a zoufalý, přirážel svými boky proti těm Henryho.

Henry byl už ale vyšťavený, několikrát se udělal a měl dost. Odvázal proto oba mladíky, půjčil jim několik hraček a sledoval je několik dalších hodin, jak se navzájem uspokojují, hrají si spolu. Když byli oba dva vyčerpaní stejně jako Henry, který seděl na prostorné sedačce, připojili se k němu a společně se několik dalších minut mazlili, než usnuli. Viki s Andym spokojení a vyšukaní na měsíc dopředu, Henry s plánem na další večer. Jaksi mu ale do plánu neseděl nikdo jiný než ti dva, kteří se mu teď tiskli k boku. Nakonec nad tím pokrčil rameny a spokojeně usnul.