1

Spal tvrdě a nerušeně. A dlouho, jako by snad nespal roky. Když pak pomalu otevřel víčka, slunce jasně svítilo do místnosti, až ho v prvním okamžiku rozbolely oči. Otočil se a sáhl na noční stolek pro telefon. Vyjeveně se díval na čísla oznamující čas – hlásila půl jedné odpoledne. Zprvu zaklel, když si uvědomil, že prospal půl dne. Jenže když se posadil, došlo mu, že se cítí dobře a odpočatě. Tělo si prostě řeklo, že potřebuje odpočinek a také si ho dopřálo.
Znovu se podíval na mobil a všiml si zprávy od Slunce. Rozklikl upozornění a přečetl ji:

Dobré ráno. Dej mi vědět, až se vzbudíš, jestli je ti lépe. Budu se dnes snažit přijít co nejdříve.
Taky jsem volal Dr. Tomáškovi, jsi objednaný na čtvrtek.
Miluji Tě, pa.

Kamil zprávu dočetl, zhluboka se nadechl a vydechl, aby zůstal klidný. Přesně tohle nechtěl. Aby se Slunce začal moc starat, aby začal ten kolotoč lékařů, vyšetření, náběrů, léků, hospitalizací…a tak dál. Slunce věděl, jak je to náročné a snažil s mu být vždy oporou. Vždy byl po jeho boku, pomáhal, kde se dalo, povzbuzoval ho. Kamil ho za to miloval ještě víc, David byl velmi obětavý a hodný, byl šťastný, že ho má.
Jenže co Slunce nevěděl, bylo, že on sám už nemá chuť ani sílu bojovat. Už prostě nemohl. Potýkal se s nemocí od útlého dětství. Celý jeho život byl jako na houpačce, kdy se střídala dobrá období s časy neskutečného utrpení. Celý život vyhrával bitvy, ale nikdy ne válku. Pokaždé, když se nemoc opět ozvala, bylo to horší a horší – větší vyčerpání, horší příznaky, silnější bolesti. A to bylo nejen únavné, ale i frustrující.
Posledně, když tohle všechno prožíval a podstupoval, konečně pochopil, že nemůže nikdy vyhrát. Nikdy nepřekoná to svinstvo, co v sobě má, nikdy nebude moci říct, že už je po všem. Získává vždy jen trochu času, než se znovu začne řítit do propasti a na jejím dně je jen bezmoc a bolest.
Už posledně, se rozhodl, že příště už bojovat nebude. Smířil se s tím, s tím nepřítelem uvnitř sebe a pochopil. Když tehdy, to bylo zhruba před rokem, ležel v nemocnici, do nosu se mu vkrádal ten typický pach desinfekce a tlumené světlo z chodby oddělení mu nedovolovalo spát. Tehdy se díval z okna na osamělé pouliční lampy, zářící do noci a došel k jakémusi prozření. Někdo by možná řekl, že v ten okamžik to vzdal. Jenže opak byl pravdou. Tenkrát se odhodlal jít naproti osudu, svému předurčenému konci, který byl stejně nevyhnutelný.
Jen myslel, že bude mít více času.

2

Jenže jak to sdělit Slunci? To byl problém, a dost veliký. Nikdy na to nepřistoupí, tolik jej miluje, tolik se snaží ho udržet v pořádku, naživu. Co pak by za ním mohl jen tak přijít a říct, že se rozhodl umřít? To by nikdy nepřenesl přes srdce a Kamil to chápal.
Sám se ale rozhodl a necouvne. Pochopil v jaké je situaci a musí docílit toho, že to pochopí i David. I když to bude bolet, bude to strašlivě těžké, nesnesitelné.
Prozatím mu dá ještě čas a neřekne mu to. A kdo ví? Třeba je to nakonec jen planý poplach. Proto se rozhodl, že na objednanou schůzku s lékařem půjde.
Ten čas do setkání s doktorem Tomáškem utekl strašlivě rychle. Ani se nenadál a těch pár dní, vyplněných prací na nejnovějším obrazu uteklo jako voda. Slunce se mezi tím snažil chodit z práce co nejdříve, aby mohl být Kamovi co nejvíce nablízku. Dokonce navrhoval, že si vezme dovolenou, to mu však Kamil dokázal vymluvit s tím, že se cítí dobře a není třeba ho “hlídat“. Vlastně to byla i pravda, mladík nepociťoval žádné bolesti nebo únavu, bylo mu dobře.
Teď seděli v čekárně a čekali na vyzvání sestry. Obvykle chodili do ordinace oba, bylo jednodušší, když i David slyšel z první ruky, jak se věci mají. Dnes se ale Kam rozhodl, že půjde dovnitř sám. Ať to dopadne jakkoliv, musí si nejdříve promyslet, co dál, než se to dozví i Slunce. Byli tu už celé odpoledne, náběry měl hotové a čekali, až jim sdělí výsledky.
„Neskočil by jsi mi pro kafe?“ Zeptal se mladík přítele, zatímco seděli na plastových lavičkách čekárny a oba si četli. Za ta léta byli zvyklí, že se čekání může protáhnout, jezdívali tedy už řádně vybavení do boje s nudou.
Slunce se pousmál. „Nevydržíš to? Určitě už půjdeme každou chvilkou dovnitř,“ řekl a stále hleděl do knihy. Kamil to věděl a věděl také, že automat na teplé nápoje je o patro níž. Měl by tak šanci, že ho vyzvou do ordinace dřív, než by se Slunce vrátil a nemusel by tak vysvětlovat, proč chce jít dovnitř bez něj. Bylo to hloupé a měl trochu výčitky, ale bylo by to lepší, než se dohadovat.
„Prosím,“ udělal na přítele psí oči. Ten se usmál, zavřel knihu a dal mu letmou pusu na čelo, když vstával. Ani se neptal, jaký druh chce, věděl, že to bude latté bez cukru.
Došel na konec krátké chodby, když se dveře ordinace otevřely a sestra vyzvala Kamila ke vstupu.
„Jen běž,“ houkl na něj mladík, když se David začal vracet. Ten zaváhal a pak se zeptal, jestli nemá jít opravdu s ním.
„Jsem už velkej kluk, to zvládnu,“ zasmál se Kam a zavřel za sebou dveře. Slunci se to moc nelíbilo, nakonec si ale řekl, že o nic nejde a vydal se dolů po schodišti pro dvě kávy. Když se vrátil, Kamil byl stále uvnitř a on už nechtěl rušit. Posadil se zpět na sedadlo v čekárně, knížku však znovu neotevřel, na to byl moc nervozní.
Čekání teď bylo nesnesitelně dlouhé. Mladík byl sice uvnitř jen pár minut, ale jemu to připadalo jako hodiny. Seděl a klepal netrpělivě nohou, do toho upíjel kávu. Pak se zvedl a přecházel od sedadla k oknu a zpátky, pořád do kola. Byl v místnosti sám a ticho jeho neklid ještě zvyšovalo.
Po nekonečných patnácti minutách se dveře ordinace konečně otevřely, Kamil se rozloučil se sestrou a vyšel ven. Slunce k němu hned přiběhl.
„Tak co?“ Optal se nedočkavě. Jeho přítel se na něj podíval se svým typicky zářivým úsměvem a chytil ho za ruku.
„Je to dobrý,“ řekl. „Trombocyty trochu klesly, ale nic hrozného. Napsal mi vitamin K, to by prý mělo stačit.“ Pohlédl Davidovi do očí. „Slunce, jsem v pořádku.“ Usmál se na něj a muž naproti němu zavřel oči a úlevně vydechl. Láskyplně pak mladíka objal a pevně ho sevřel. Byl tak rád, že to dopadlo dobře, měl najednou pocit, že je o několik kilo lehčí, jak z něj opadly obavy. Vzal Kamovu tvář do dlaní a políbil ho.
„Lásko. To je báječný,“ řekl tiše a ještě jednou ho k sobě přivinul.
„Pojďme se někam najíst. Mám děsný hlad,“ navrhl Kamil, když odcházeli z budovy. Slunce neměl nic proti a tak nasedli do auta a vydali se směrem do města, kde bydleli.

3

Cesta netrvala dlouho a Slunce si při řízení hvízdal do rytmu hudby z rádia. Měl opravdu dobrou náladu, strašně jej potěšilo, že výsledky dopadli dobře. I Kamil se usmíval. Navíc ho přepadla nutkavá chuť se s Davidem pomilovat. Tak silná, že zhruba v polovině cesty položil svou dlaň, nejprve jen tak ledabyle, na mužovo stehno. David si zprvu myslel, že o nic nejde, že mu chce být jen nablízku. Když pak ale přítelova dlaň pomalu sjela k jeho rozkroku a začala laškovně šátrat, pochopil.
Podíval se na něj vyzývavým pohledem a Kam se jen roztomile uculil. Nechal jeho dlaň ještě chvilku pokračovat. Bylo to vlastně docela zábavné, jak ho provokuje, zatímco řídí. Za krátko, a možná to bylo tím, že z něj opadl stres, možná tím, jak vyzývavý Kamil byl, se vzrušil tak, až ho erekce uvězněná v kalhotách začala bolet.
Rozepl si poklopec, aby uvolnil tlak a mezitím hledal místo, kde by mohl zastavit. Kamil mezi tím osvobodil jeho penis ze spodního prádla a pomalu, jako by si to vychutnával, jej začal dlaní uspokojovat. Když Slunce konečně narazil na vhodnou odbočku – jakousi polní cestu, kde by nebyli tak na očích, přesto hned vedle silnice, už hlasitě oddechoval pod návalem vzrušení.
Jen co zastavil, Kamil ze sebe sňal bezpečnostní pás, sehnul se k jeho klínu a vzal jej do úst. Slunce dlouze vydechl, když si mladík začal hrát s jeho penisem. Bravurně používal svůj jazyk a dostával jej tak do extáze. Davida překvapilo s jakou nenasytností se do toho Kamil pustil, jeho partner se ho nemohl nabažit, ale to mu vůbec nevadilo. Bylo to skvělé, totálně ho to odbourávalo.
Všiml si, jak si mladík mezitím sám rozepl kalhoty a začal se uspokojovat. To bylo ještě více vzrušující. Tak moc, že ho musel zastavit a trochu ho zpomalit. Jemně jej uchopil za bradu a políbil. Kamil mu vášnivě oplácel a mezi polibky také začal slastně oddechovat. Slunce najednou vystoupil, otevřel zadní dveře a rychlostí blesku sklopil sedadla, aby vytvořil co největší prostor. I kdyby auto hořelo, nebyl by tak rychlý, pomyslel si Kamil a musel se zasmát.
I on se pak přesunul do zadní části auta a tam se na sebe doslova vrhli. Kamil si lehl na sedačky a Slunce se k němu přisál. Líbali se zuřivě a vášnivě, a zároveň s tím, se hladili a vzdychali. V nekonečném polibku David sundal Kamovi kalhoty i spodní prádlo a začal dráždit jeho vstup prsty. Zkoumal to místečko, kroužil kolem něj až si naslinil ukazovák a jemně do něj pronikl. Věděl, kde hledat ten choulostivý bod a zvýšit tlak. Když pak započal jemnou masáž, jeho milenec hlasitě zasténal a téměř se prohnul v zádech pod návalem příjemného pocitu. To bylo znamení, že může přidat další prst. Kamilovi trochu zčervenaly tváře a ten pohled na něj, jak si to užívá, byl pro Davida k nezaplacení.
Slunce myslel, že mu dá ještě chvilku, jenže Kamil byl dnes naprosto bez zábran. Nenechal se tedy dvakrát pobízet, když mladík pod ním zašeptal.
„Slunce! Pojď! Chci tě cítit v sobě!“ Zavzdychal tiše. David byl překvapený, jak náruživý je, ale líbilo se mu to. I on se zbavil přebytečného oděvu, naslinil své mužství a pak pomalu pronikl do jeho útrob. Když byl už celý uvnitř, naklonil se nad přítelovu tvář. Políbil jej a přitiskl jeho dlaně k sedadlům, kde propletly své prsty. Pak se začal pohybovat.
Přirážel nejprve pomalu, ale jak se díval do Kamovi tváře, do těch slastí pootevřených očí, jak slyšel jeho vzdechy, vzrušovalo ho to natolik, že musel zrychlit. Za pár okamžiků už se prakticky nemohl ovládat a tempo zvýšil na maximum. Kamilovi to ale rozhodně nevadilo, spíše naopak. Za hlasitých zvuků způsobených vzrušením, třel své vlastní mužství a byl skoro na okraji.
„...budu...Už budu!“ Vykřikl mladík a s těmito slovy ejakuloval. Jenže, a netušil, čím to je, možná nucenou polohou, kvůli omezenému prostoru auta, orgasmický pocit neutichal, jen na okamžik polevil a když jej Slunce nepřestával dráždit, za pár sekund už byl opět na vrcholu.
Mezitím se David dopracoval k poslednímu a konečnému pohybu a sám vyvrcholil do jeho útrob.
„Nepřestávej!“ Uslyšel pod sebou, téměř zoufale a otevřel oči. Kamil se pod ním svíjel, stále se uspokojoval rukou. Překvapilo ho to, ale na přítelův popud se začal opět pohybovat. Mladík opět vykřikl a z jeho penisu se na okamžik stal gejzír.
„BOŽE!“ Vydralo se mu z úst. David zíral s otevřenou pusou na jeho dlouhý orgasmus. Trvalo skoro půl minuty, než přestal ejakulovat, tohle doposud ani jeden nezažil. Nakonec Kamil povolil napjaté svaly a zvedl víčka, která měl do té doby pevně sevřená. Znaveně oddechoval.
„No...Páni,“ řekl vyjevený David. „Tak tohle bylo něco.“
Kamil ještě chvilku odpočíval, než se pomalu posadil a začal se otírat kapesníky, které mu Slunce podal.
„Nevím, co to bylo,“ řekl stejně překvapený jako jeho přítel. „Ale bylo to skvělý,“ dodal nakonec, usmál se stydlivě a pak dal Davidovi pusu. Ten přitakal, spokojený svým výkonem. Pak se oba oblékli, přesunuli se zpět na přední sedadla a Slunce nastartoval.
Vyjeli z jejich milostné odbočky a vydali se domů. Shodli se na tom, že je oba hlad přešel a že si připraví něco malého doma.
Jeli tak deset minut, když si Slunce uvědomil ticho a pohlédl na přítele. Usnul. S hlavou opřenou o okénko pravidelně oddechoval. David se pousmál. Ani se nedivil, že ho přemohl spánek, dnes byl náročný den. Musel být unavený z toho stresu, no a pak taky ten jeho výkon. Navíc, jestli trombocyty klesly, únava byla na místě a taky to vysvětlovalo to krvácení.
Ale nic to není. Vezme si pár vitaminů, pár dní si odpočine a bude to v pořádku. Kamil JE v pořádku, to je hlavní. A Slunce si uvědomil, že se teď cítí opravdu šťastný.

4

Uběhl asi měsíc, kdy bylo vše prostě dokonalé. David v práci dokončil marketingový plán pro důležitého klienta a mohl se teď konečně vracet domů dříve. I Kamil nelenil a jeho obraz byl už téměř hotový, chybělo jen několik detailů, které si vychutnával. Plátno bylo veliké a považoval je za jedno z nejlepších, co kdy namaloval. Pracoval na něm opravdu dlouho a byl na něj pyšný.
„Je to skvělé. Nádherné,“ řekl Slunce, když za slunečného odpoledne trávili čas na zahradě. Stál za sedícím Kamilem, který už pro dnešek končil a pozoroval obraz. Obdivoval a miloval jeho práce. Díval se na plátno, na kterém byly zobrazeny tančící ženy. Kam se na figury specializoval a nejraději zachycoval pohyb. Dokázal do obrazu vždy přidat svůj osobitý styl, rukopis a pracoval bravurně s barvami i světlem. Bylo to prostě nádherné.
„Děkuji,“ odpověděl mu přítel. „Už jen chvilku a bude hotový.“
„Za mě byl hotový už před dvěma měsíci, ale ty to pak vždycky posuneš ještě o deset levelů víš,“ zasmál se Marek, který ležel s Anetou vedle altánu na dece a jen tak se slunili. I oni měli rádi kamarádovu práci a když jim kdysi jeden obraz daroval, měli upřímnou radost.
Aneta se ze zad otočila na břicho a pohlédla na oba muže v altánu.
„Hele a co ty tvoje narozeniny?“ Zeptala se Davida a zapálila si. „Bude nějaká párty?“
Slunce pokrčil rameny a než stihl říct, že on sám žádnou oslavu nekoná, Kamil ho předběhl.
„Oslava bude!“ Zahoukal, když si naléval limonádu. „Nebojte se, všechno se včas dozvíte,“ usmál se šibalsky. David se ušklíbl.
„Říkal jsem, že nic pořádat nechci,“ otočil se na mladíka, který se usmál.
„Já vím,“ řekl prostě a dal se do řeči s Markem, aniž by k tomu dodal něco víc. Slunce rozhodil ruce v nechápavém gestu ale pak se taky zasmál.
„Takhle já to mám, vidíš to? Řekne, že to budu slavit, tak musím,“ postěžoval si naoko Anetě a oba se dali do smíchu.
Oba muži se pak přidali k páru na dece a jen tak si užívali slunečné odpoledne. Klábosili, bavili se a bylo to příjemné.
Kamil ležel na zádech, oči měl zavřené a odpočíval. Sluneční světlo sice hřálo velmi silně, ale jeho najednou přepadl chlad. Všichni na sobě měli krátké rukávy a kraťasy, Anet se dokonce opalovala jen v podprsence od plavek, ale do něj se dala zima. Naskočila mu husí kůže a nejradši by vzal deku, na které leželi a zabalil se do ní. Otevřel oči, zvedl se a šel do domu, byla mu najednou taková zima, že se musel trochu zahřát. Řekl, že jde na záchod, zatímco si ostatní povídali a šel do bytu.
Uvnitř bylo o poznání chladněji, než venku, což pro něj nebylo vůbec příjemné a dokonce se rozklepal. Řekl si, že si vleze na chvilku na pohovku, zabalí se do dek, které tam měli a za chvilku to přejde. Francouzská okna, která měli v obýváku a vedla na rozlehlý balkon, byla otevřená. V letních měsících je prakticky nezavíraly a on slyšel hovor zvenčí. Skoro přiběhl k pohovce a rychle se zabalil do přikrývek.
Cítil se teď o něco lépe. Měl na sobě dvě vrstvy a konečně se začal chlad vzdalovat. Za několik minut se zahřál a přemýšlel, jak je to celé nepříjemné a jak to vysvětlí, aniž by Slunce začal panikařit. Nestál o nějakou další scénu, ale přestože si měl jít původně jen odskočit, nedokázal si představit, že by odhodil deky a šel opět ven. Stačilo, že vystrčil ruku zpod přikrývek a tělem mu opět projela husina.
Položil se na bok, stále zachumlaný. Poslouchal smích a rozhovory ze zahrady a pak zavřel oči. Jen na minutku, říkal si, necítil se nějak zvlášť unavený, prostě chtěl jen na pár sekund vypnout mozek. Pak mu začalo nepříjemně hučet v uších, dokonce přestal slyšet hlasy zvenčí, jak byl hukot silný. Otevřel oči a chtěl se posadit, ale zrak se mu rozdvojil, hlava se zamotala a on padl zpět na pohovku. Omdlel.

„Kame?“ Uslyšel své jméno nejprve jako z nějaké dálky, tiše a zastřeně. Podruhé už bylo slovo zřetelnější. Otevřel oči a pootočil hlavu k osobě, která se nad ním skláněla. Konečně zaostřil a spatřil Anetu se starostlivým výrazem ve tváři. Necítil už žádný chlad, odhrnul přikrývky a pomalu se posadil. Cítil se ale malátně a dlaň si přiložil na tvář, jako by byl unavený.
„Jsi v pořádku? Co se stalo?“ Optala se jej a on zavrtěl hlavou. Nebyl teď schopný jí odpovědět. Položila mu ruku na koleno a dřepla si k němu. Bedlivě jej pozorovala.
„Tak kde jste?“ Ozvalo se za nimi vesele a do místnosti vstoupil David. Jak je uviděl, přispěchal k nim a klekl si před Kamila.
„Co se stalo? Jsi celý od krve!“ Zamračil se a až teď si mladík všiml, že je pohovka, v místě kde měl položený obličej, zakrvácená. Dotkl se prsty místa pod nosem a tváře. Rudá tekutina už zasychala na jeho pleti. Podíval se na zašpiněné prsty, mátožně, jako by ani nebyly jeho.
„Jsem v pořádku,“ řekl konečně tiše. „Je mi dobře.“
Slunce se zamračil. „Vezmu tě na pohotovost,“ řekl rozhodně a zvedl se. Kamil jej však chytil za zápěstí a zarazil.
„To není třeba,“ řekl klidně. „Říkám, že je mi dobře.“ Dokonce se donutil k úsměvu. Aneta je mezitím mlčky pozorovala, neodvažovala se mísit do jejich diskuze. David chtěl začít oponovat, ale mladík jej předběhl a plácl se do čela.
„Jsem idiot! Zapomněl jsem si vzít ráno léky a vitaminy. Promiň, Slunce. Nechtěl jsem tě vyděsit,“ řekl s úsměvem. Muž na něj okamžik pochybovačně hleděl. Pak si povzdechl a dřepl si před něj. Vzal jeho ruce do dlaní a pevně je sevřel.
„Kame. To nesmíš. Nesmíš na to zapomínat.“ Apeloval na něj starostlivě. Mladík přikývl.
„Já vím. Omlouvám se,“ usmál se pak muže políbil na tvář. Postavil se. „Udělám večeři. Dáte si s námi?“ Obrátil se na kamarádku, jako by se nic nestalo. Ta váhavě přikývla a šla mu pomoct. David se pak pustil do čištění pohovky.
Kamil s Anetou a Markem, který se později přidal, se bavili, smáli se a u toho společně připravovali jídlo. Slunce je poslouchal a zatímco drhl tmavou skvrnu, přemýšlel. Měl teď špatnou náladu a hlavně doufal, že tahle epizoda opravdu nic neznamenala. Měl strach a byl naštvaný, i když ne na Kamila. Prostě ho jen hrozně štvalo, že tohle musí prožívat pořád dokola.
Život si s nimi zahrává, jako kočka s klubkem příze a jako by jim nechtěl dovolit aby byli šťastní. Z ponurých myšlenek jej vytrhlo vyzvání k jídlu. Usadili se všichni u stolu a on se snažil strávit s přáteli hezký večer a nekazit obnovenou dobrou náladu. Musel se hodně přemáhat a byl docela rád, když se manželé přesunuli domů. Večeře se samovolně přehoupla do komorního večírku s otevřeným vínem, což by dnes ale klidně vynechal.
Bylo něco po jedenácté, když Kamil vyprovodil kamarády. To už David seděl na pohovce a dopíjel sklenku. Jeho přítel k němu zezadu přistoupil, sklonil se a omotal mu paže kolem ramen.
„Jdu do sprchy,“ zašeptal, políbil jej na krk a pak lehounce stiskl jeho ušní lalůček mezi zuby. „Nechceš se přidat?“ Nadhodil a Slunce nepřítomně opět upil víno. Za obvyklých okolností by to pro něj byla nabídka, kterou nedokáže odmítnout. Dnes však neměl náladu vůbec na nic.
„Jsem nějaký utahaný. Asi to vedro. Dopiju a půjdu si lehnout.“ Odpověděl mladíkovi. Ten jen přitakal, aniž by to Slunce postřehl smutně se pousmál a odešel do koupelny.
Když se osprchoval a vešel do ložnice, David už opravdu tvrdě spal. Kamil byl rád. Ve skutečnosti ani on neměl na sex sebemenší pomyšlení, byl unavený. Navrhl to jen aby Slunce nabyl dojmu, že je opravdu v pořádku. Kdyby souhlasil, nějak by to už přečkal i když si byl vědom, že takto o tom přemýšlet je prostě šílené a smutné. Nechtěl mu lhát, miloval ho jako nic na světě, ale taky nechtěl, aby zase řešili věci, které řešit momentálně odmítal.
Lehl si na svou polovinu postele a otočil se na spícího muže. Klidně oddechoval a Kam se cítil dobře, když jej viděl tak klidného. Opatrně mu odhrnul z čela krátký pramen světlých vlasů a potom vzal jeho dlaň do své. S pohledem na milovaného přítele usnul za pár minut.
Spali spokojeně asi tři hodiny, když se Kamil probudil. Než otevřel oči, svraštil obočí v nepříjemné grimase. Něco jej vzbudilo, něco se vplížilo do jeho snu, ale bylo to skutečné. Uvědomil si to, až když se opravdu probudil.
Dnes v noci začaly bolesti.