„Ano!“ ozvala se Venuše hrdě a postavila se vedle Ryua z druhé strany.

„Tvá zrada mě nepřekvapuje, Naomi. Spíše mě baví,“ nechal se Melafor slyšet.

„Jsem ráda, že tě před smrtí alespoň trochu pobavím!“

Melafor se nehezky ušklíbl. „Abys tady nenašla smrt ty,“ řekl tajemně, „za zradu vůči královi, za potupení víry, které v tebe království Agrevia dalo!“

Agsir mlčel. Dal svému milenci už tolik moci, tolik práv, že kdejaký jiný král by mu rovnou nasadil korunu na hlavu, aby to ulehčil. Zkoumavým pohledem počastoval Gundryho. Byl by slepý, kdyby si nebyl vědom jeho citů vůči jeho milenci. Těch obdivných pohledů, které mu Gundry již věnoval. Agsir zavřel oči a vstal ze svého trůnu. Přešel na konec výstupku a shlížel dolů na Mistry.

„Jste bláhoví!“ zvolal. „Kdybyste se drželi skryti ve svých svatyních, nemuseli byste dnes zemřít!“

Velitelé královských jednotek se ohlédli po svém králi. Stačí jeden jeho rozkaz a budou činit. Neposlouchají jen Melafora, spadají předně pod krále. Jako první od něj odvrátil pohled Mikael, který váhavě pohlédl na svého milence. Neměl již stejný pohled. Cítil z něj temnotu a obří moc. Pokud si přišel pro jeho život za zradu, nebude mu v tom bránit. Pokud však přišel vzít život Agsirovi… bude muset bojovat. Dokud nosí vestu velitele královské jednotky, musí za krále položit život.

Ryuu se ušklíbl a hrdelně se zasmál. Vzhlédl k němu a Agsir zpozorněl. Stejně temný, šílený pohled měl i jeho milenec, když si užíval boj.

„Uvidíme, zda budeš mluvit i za chvíli,“ vyzval ho Ryuu pobaveně. Král nekrál. Má na rukou krev jeho mistra. Byl to jistě on, kdo vyslal Melafora, aby je tehdy všechny zabil. Melafor po jeho slovech tiše zavrčel. Zkusí se krále jenom prstem dotknout a zlomí mu vaz. I když se s ním dá dobře zabít čas a pobavit se, kdokoliv se dotkne jeho milence, zasluhuje smrt. Na druhou stranu - bylo vyloučeno, aby se k němu dostal. Ne, když bylo všech pět velitelů královských jednotek zde. A on v jejich čele.

„Odvážná slova na někoho, kdo už třikrát prohrál,“ úlisně se usmál.

Ryuu na něj pohlédl. „Neboj se, nejdřív skoncuji s tebou,“ slíbil mu.

„Do toho,“ vyzval ho Melafor s úšklebkem.

Na krátkou chvíli nastalo ticho. Ticho před bouří, kterou měli dva poslední hostitelé vlčích démonů způsobit. Když se k prvnímu kroku neměl Ryuu sám, zaútočil Melafor jako první. Má důležitější věci na práci. Válka s Greciou brzy skončí. Už ovládli královský hrad. Teď jen stačí přinutit tamější lidi oddanosti Agsirovi a království Agrevia konečně pohltí Greciu. Bude to tak nejlepší pro všechny. Nebudou muset vytvářet své království z popela. I kdyby je měli přinutit násilím. Proto si nyní nemůže dovolit zdržovat se někým, kdo už měl dávno zemřít. Pro své vlastní dobro. Pro Agsirovo dobro. Pro dobro jeho snu.

Ale i Ryuu měl důvod bojovat. Také měl sen. Spíš noční můru, kterou chtěl za každou cenu už skončit. Tak se rozhodl. Sledoval blížící se běsnící bestii, které stačí dávat rozkazy. Přivřel oči. V duchu počítal, kolik zbývá vteřin, než bude u něj. Vše bylo jen o správném načasování. I jeho útok před lety. Ryuovy oči potemněly. Když má Melafor právo brát, může brát každý! Když byl Melafor skoro u něj, vyhnul se mu. V tu chvíli Melafor poznal, že se vlčí démon v něm probudil. Sledoval, jak rychlostí a mrštností vyrovnává spíš mrzké lasičce. Než stihl zareagovat, Ryuu ho minul. Kam tak ale pospíchal? O pár vteřin později mu to došlo. Odrazil se ve spěchu, bez ohledu na případné vyvrtnutí kotníku, které následovalo. Zlomené kosti snese. Šílenství v očích hostitele vlčího démona bylo obrovské. Dopustil se chyby, když opustil místo svého partnera. Nestihne Ryua zastavit v čas. Melafor se šílenstvím a zoufalstvím sledoval, jak Ryuu snadno stoupá vzhůru.

Ke královi, který nebyl schopný rychle zareagovat.

‚Agsire, utíkej!‘ pomyslel si Melafor, který stíhal Ryua, seč mu síly stačily. Nedovolí mu, aby se dotkl jeho milence! Nikdo mu už znovu nevezme osobu, které obětoval celý život! Nesmí… Další ztrátu by už nepřežil.

Ryuu však také ztratil. Proč může brát jen Melafor a on ne? Dostal se ke královi. Stačilo ho jen popadnout a vrhnout dolů. Melafor by ho nestihl chytit. Viděl by jen, jak padá k zemi. Přišel by o vše! O jedinou osobu, která ho kdy milovala.

Agsir se nehýbal. Sledoval Ryua, který k němu natahoval ruku. Takhle skončí život krále Agreviy? Byl by raději, kdyby ho roztrhal Melafor. Sledoval nenávist v očích rebela. Zaslouženou nenávist. Přesto mu hrdě hleděl do očí. Až padne, Agrevia padne také. Nikdo neudrží tohle rozpadající se království tak dobře, jako on. Nikdo neví, jak vládnout. Grecia sice padla, ale tamější rebelové se sem jistě ženou. Budou je schopni zastavit nebo nakonec padne i Agrevia?

Ryuu i Agsir po chvíli sledovali paži, která se mezi ně dostala. Neptun se mile usmíval, když zastavil Ryuovu ruku těsně před Agsirem.

„Je mi líto, ale nemohu tě pustit ke králi,“ zašvitořil Neptun hravě. Jedním pohybem snadno shodil Ryua zpátky dolů do propasti. Naneštěstí mladý hostitel vlčího démona v čas zareagoval a nic si nezlomil. Za to si povšiml o pár vteřin opozdilého Melafora, který se vyškrábal na skálu. Snad s úlevou sledoval Neptuna po boku krále. „Můžeš to tady nechat na mě,“ slíbil mu mile. Melafor mlčel a oči mu zlatavě zazářily.

Čekal na rozkaz svého pána a milence. Poslední rozkaz, aby jeho sen splnil.

„Znič je všechny, Melafore!“ přikázal mu Agsir.

Zoufalý rozkaz, který musel vyřknout, aby tohle všechno ukončil. Jeho milenec od počátku nesl všechnu Agsirovu temnotu na svých bedrech. Zničení poslední naděje agrevijského lidu bude to nejmenší! Poslední věc, kterou po něm bude chtít. Pak bude volný. Další rozkazy už mu nevydá. Protože tím jeho sen splní.

Melafor ho zlatavýma očima sledoval.

„Rozkaz, můj pane,“ řekl oddaně. Otočil se a shlédl dolů na zuřícího mladého muže. „Gundry! Weisi! Rei! Aileane! Mikaeli! Toto je rozkaz krále!“ rozezněl se Melaforův hlas skrz celou jeskyni, zatímco mu oči zlatavě zářily nenávistí. Nikdo nezničí Agsirův sen. Postará se o to! „Zničte je všechny!“

Velitelé královských jednotek mlčeli. Jen lhostejně pohlédli na své nepřátele. Když jim Melafor dal tuto hodnost, věděli, že tento den jistě jednou přijde. Bláhový rozkaz. Ale musí ho splnit. Ve jménu krále. Ve jménu Melafora. Snad jen Mikael zaváhal, když pohlédl na svého milence. A Gundry taktéž, když pohlédl na Jupitera. Vše dělal proto, aby ho ochránil. Měl odsud utéct, když měl možnost. Ve jménu Melafora… musí poslechnout rozkaz. Vzpomínka na jeho rodinu se mu prohnala hlavou. Jsou v bezpečí? Jak vypadá nyní povrch? Zavřel oči a dotkl se kapsy, kde měl schovanou pilulku od Melafora. Ohlédl se za ním. Melafor mu věnoval pohled.

Gundry v něm četl, že tohle je skutečně poslední bitva, kterou musí vyhrát. Pak bude král spokojen. Pak už nebude třeba bojovat.

Zrak znovu vrátil na vetřelce před sebou.

Chápal jejich důvody i nenávist. A přesto ustoupit nemohl. Agrevia byla jeho domov. Měl zde rodinu. Milence, který jeho lásku neopětoval.

Z kapsy vytáhl pilulku, kterou mu Melafor věnoval.

Pohlédl Ryuovi do očí.

Kdyby stáli na stejné straně, byl by z něj silný spolubojovník.

Nyní je to silný nepřítel. Alespoň jednou snad může ochránit Melafora. Sevřel ruku v pěst. Slyšel, jak za ním seskočil jeho velitel na zem. Napětí čišelo z obou stran. Každý musel učinit poslední rozhodnutí, které mohlo ovlivnit bitvu nevídaně. S myšlenkou na svou rodinu pohlédl znovu na pilulku v ruce. Ztráta lidskosti za vítězství pro někoho, kdo ho nemiluje. Smutně se usmál pro sebe.

Když kolem něj Melafor prošel, zpozorněl. Nezřetelně, ale přece si všiml, že jeho velitel kulhá.

A pořád má hlavu zvednutou. Pořád má sílu vydávat rozkazy.

Už neváhal.

Dostal se několika kroky před něj a Melafor se zarazil.

„Dívej se, Melafore!“ přikázal mu nyní on a tím ho zastavil. „Pět minut. Dej mi pět minut!“ řekl jen, když se zastavil o pár kroků před ním. Melafor ho chvíli lhostejně sledoval, poté se jeho pohled změnil.

„Nechceš snad…“ začal divně, skoro až vystrašeně.

Gundry se zeširoka ušklíbl. „Ano,“ řekl jen. Nezastaví ho. Nesmí! Nedovolí mu to! Už se tak rozhodl.

„Přestaň, není to dokončené!“ přikázal mu Melafor vztekle.

Gundry se na něj s úsměvem podíval a pravil: „Ve jménu Melafora s radostí zemřu.“

Melafor mlčel. Jeho výraz se dal jen stěží popsat.

Zbylí velitelé královských jednotek mlčeli.

Ryuu sledoval Gundryho, který se vydal pomalým krokem k němu. Uvědomuje si, že nyní jsou nepřátelé? Že ho nezastaví nic předtím, aby ho nezabil? Gundry se však usmíval stejně, jako Melafor. Už to nebyl ten Gundry, kterého znal. Ale on se také změnil.

Gundry myslel na svou rodinu, když kráčel kupředu.

‚Omlouvám se,‘ pomyslel si. ‚Nejspíš… se dneska už domů nevrátím.‘

S touhle myšlenkou si do úst vhodil malou pilulku a zkousl. Zastavil se a pohlédl na Ryua. Shodil ze sebe přebytečný šat a čekal. Násilné Oživení démona. Velmi riskantní krok. Ale pokud se povede, levhartí démon získá na pár chvil svobodu.

Zhluboka se nadechl, aby se chvíli poté mohl zlomit v půli těla v křeči a chytil se za krk. Z úst mu kapaly sliny a podivně hekal, jakoby ho snad někdo škrtil. Jupiter jen polekaně sledoval, co se jeho synovci děje. Neptun mlčky přihlížel a sevřel ruce v pěst. Sám moc dobře věděl, co za bolest nyní Gundry prožívá.

Skrz jeskyni se o pár chvil později rozlehl nejdříve lidský křik, poté proměněný v jakýsi neurčitý řev. To už Gundryho tváře nabraly jiný odstín barvy, jeho oči jasně modře zářily a zuby se mu měnily. Prapodivně se mu kroutilo i tělo. Najednou vše ustalo. Gundry svěsil ruce s pohledem do stropu. Tiše vydechl.

„Co se stalo?“ zeptal se Pluton tiše.

„Oživení démona,“ zašeptal Mars a zamračil se. „Násilné Oživení démona.“

„Jinými slovy - nechal se ovládnout vlastním démonem,“ zašeptal Jupiter s bolestí v očích.

Gundry se ušklíbl a pomalu se narovnal. „Dobré ráno,“ pravil náhle hluboký hlas a rozchechtal se. „To jsou mi věci. Jak je rok dlouhý, Gundry na mě nepromluví a nyní si žádá mou pomoc? Ach, doufám, že vás všechny mohu roztrhat!“ smál se hluboký hlas, který náležel levhartímu démonovi. S hlasitým, šíleným smíchem se vrhl kupředu a zaútočil bezhlavě na první osobu, kterou viděl. Byl to Mars, na koho zaútočil jako první. A ten sám věděl, proč se rychle vzdálil.

Škodolibý smích uslyšel za sebou. Rychle se otočil, aby vykryl Gundryho ránu, která ho poslala prudce k zemi.

„Copak? Copak? To mezi vámi není nikdo silný?“ smál se levhartí démon, když útočil na Jupitera, který mu sotva stačil. Odmítal přikázat svému démonovi, aby mu pomohl bojovat proti jeho vlastnímu synovci. Ale musel! Jenže nemohl.

„Gundry! Prober se!“ snažil se ho vzpamatovat sám.

Tu ho najednou Gundry chytil pod krkem a vyzvedl nad sebe. Šíleně se usmíval. Jupiter však strach neukázal. Nemohl. Nesmí ukázat strach vlastnímu démonovi. „Spíš by ses měl probrat ty, starochu!“ zasmál se levhartí démon a praštil s Jupiterem o zem. S úšklebkem možná čekal, že ho už zabil. Vždyť jen málokterá lebka bohužel vydrží pravou sílou probuzeného, oživeného démona. O to větší překvapení bylo, když na něj po chvíli zazářily stejné oči.

„Neměl jsem ti dovolit, abys odešel,“ zašeptal Jupiter jen a chytil Gundryho za zápěstí. „Pak bys nemusel klesnout až tak hluboko!“

Gundry se rozesmál a jakoby Jupiter nevážil ani kilo, přehodil si ho přes sebe a znovu s ním praštil o zem.

„Spíše jsi mi neměl dovolit, abych se v něm probudil!“ smál se levhartí démon pobaveně a pěstí udeřil Jupitera do tváře. Několikrát, zatímco se šíleně smál. „Do toho, ukaž mi mé Já v tobě! Probuď se!“ přikazoval mu Gundry s každou ránou a smál se. Byl to démon, který si po tolika letech užíval svobodu. Nikdo se ho neptal, zda si přál být znovu zapečetěn v něčím těle. Nikdo mu nedal pravou svobodu. Nyní se jí nemůže nabažit!

A zatímco si levhartí démon užíval svobodu, i zbylí velitelé královských jednotek se rozhodli jednat. Nebudou se Gundrymu plést do cesty. Jen zneškodní ostatní Mistry.

Melafor přihlížel tomu dění s pohledem, který byste jen stěží mohli popsat slovy. Nemohl spustit z Gundryho oči. Co cítil? Hrdost? Oddanost? Zaujetí? Strach? Zoufalství? Zkázu? Co se zračilo v jeho očích? Agsir tento jeho pohled viděl také poprvé a nemohl ho popsat. Neptun ten pohled však jednou viděl. Když sám před lety zažil násilné Oživené démona, měl Melafor stejný pohled jako nyní. Těžko popsatelný.

Melafor by jistě i nadále tiše přihlížel. To by na něj však nemohl zaútočit Ryuu, který využil jeho zaujatého pohledu a chtěl se ho zbavit jednou provždy. Odskočil stranou před jeho ránou. Přivřel oči, když dopadl na zem. Musel myslet rychle. Očima zkontroloval situaci ostatních. Div ho to nestálo další ránu, protože se vyhnul jen na poslední chvíli. Stiskl čelist k sobě, když znovu dopadl na zem. I Agsir si všiml jeho nesoustředěnosti, nejen kvůli Gundryho. Když Ryuu zaútočil znovu, byl si jistý, že nyní se již trefí! Chyba lávky. Mikael skočil před Melafora a Ryuu se prudce zastavil, jen kousek od jeho tváře. Melafor ale neměl ani vteřinu na oddech, protože na něj útočila Venuše s nenávistí v očích. Nic neřekl. Stejně jen počítal od počátku dny, kdy ho zradí.

Lhostejným pohledem ji sledoval. Nebyla pro něj soupeřem.

Stejně tak Mikael věděl, že není vhodným soupeřem pro Ryua. Nedíval se mu do očí. Co se jim honilo hlavou?

„Omlouvám se,“ zašeptal Mikael.

„Na to je trochu pozdě, nemyslíš?“ zavrčel Ryuu zle.

Mikael chvíli mlčel, než pravil: „Jistě chápeš mé důvody…“

„Ne. Nechápu hlavně, jak jsem mohl být tak slepý.“

Mikael stiskl ruce v pěst. Nechtěl s ním bojovat. Ale musel. Aby zastavil tu temnotu v něm, která v něm rostla. Aby dostál posledního Uranova přání. I kdyby měl přitom zemřít, zastaví Ryua před tím šílenstvím, které ho pohlcuje.

Zavřel oči.

„Melaforova smrt tvou nenávist nezastaví,“ zašeptal tiše.

Ryuu se vydal poklidným krokem k němu.

„Jen tě pouze utvrdí v tom, že jsi skutečně hostitel vlčího démona. Hostitel, kterého brzy pohltí temnota, aniž by se pokusil vzdorovat.“

„Aspoň nejsem lhář,“ zašeptal Ryuu stejně tiše. Mikael sklopil zrak.

„Nežádám o odpuštění,“ dodal skoro neslyšně.

„Ani by se ti ho nedostalo.“

Zastavil se v jeho těsné blízkosti. Mikael zklamaně zavřel oči.

Čekal na ránu. Nebude se mu bránit. Zaslouží si tolik, kolik mu bude chtít dát.

Ryuu křečovitě svíral ruce v pěst a hluboce dýchal nosem. Jak moc chtěl… nemohl ho nenávidět. Stejně tak nemohl nenávidět svého Mistra, že se rozhodl bláhově a kvůli tomu zemřel. Nemohl je nenávidět za rozhodnutí, která učinili. Jak moc se snažil… Stiskl čelist k sobě.

„Podívej se na mě,“ zašeptal po chvíli.

Mikael však nemohl. „Nemohu,“ zašeptal stejně tiše.

„Proč ne?“

„Nemohl bych snést tvůj vyčítavý pohled, přestože si ho zasloužím.“

„Byly to všechno lži?“

Mikael chvíli mlčel. „Všechno ne,“ řekl po chvíli. Ryuu ho přiměl, aby k němu vzhlédl. „To, co jsem k tobě cítil, se nezměnilo. Ale pochybuji, že moje slova nyní pochopíš. A vím, že ty to už tak necítíš. A cítit nebudeš.“

Ryuu mlčel. Konečně mu viděl do očí. Jeho medové oči nelhaly. To, co mu ukázaly jeho vzpomínky, byla pravda. A Mikael jí hluboce, hořce litoval. Nemohl ho vinit za rozhodnutí, která učinil, aby přežil. Tím pádem by mohl vinit všechny, především sebe. To on se rozhodl zamilovat do svého Mistra. To on se rozhodl, že ho bláhově pomstí. A mnoho, mnoho dalších hloupých rozhodnutí…

Říká se, že když hostitel vlčího démona najde svého partnera, udělá pro něj všechno. I zemře. Proto tolik trpí, když o svého partnera přijde.

Přestože cítil vztek… necítil ho vůči Mikaelovi. Byl to zrádce a lhář… ale ne pro Ryua. Protože pro něj byl smečka. Smečka, kterou jeho vlčí démon tak dlouho hledal, až ji znovu našel. Jak moc se mohl snažit… svou smečku nenávidět nemohl. A jeho démon to moc dobře věděl. Proto mu nenašeptával ani mu nepřikazoval. Jen mlčel a přihlížel. Jeho hostitel se musí rozhodnout sám. Až nastane čas a on dosáhne své pomsty, splní jeho démon svůj úkol a bude ho moci pozřít. Do té doby bude jen tichým pozorovatelem. Jak se předtím domluvili, když upevňovali své pouto.

Dokud Ryuu nedosáhne pomsty, nepozře ho.

Dokud ho bude bavit jeho mizerný život, bude mu pomáhat.

Melafor se ladnými úhyby snadno vyhýbal nenávistným útokům Venuše, která div nekřičela z frustrace.

Agsir trpělivě přihlížel a pevně tiskl svůj hábit mezi prsty. Sledoval pohyby svého milence. Cítil jeho bolest při každém špatném kroku.

‚Přestaň,‘ pomyslel si smutně. A přesto věděl, že Melafor nepřestane, dokud jeho rozkaz nedokončí.

Neptun stál vedle krále a tiše dění pod nimi přihlížel. Sledoval svého bratra, jak bojuje udatně s Mocným Weisem. Atsushi se držel jen stěží, přesto nemohl nic dělat. Dokud mu Neptun nedá rozkaz nebo znamení. Stejně tak zbylí dva Neptunovi učni. Museli čekat a přihlížet, jako zrádcové.

Venuše věděla, že si s ní Melafor od počátku jen pohrává, přestože bojovala ze všech sil, které měla. Její démon nebyl určen k boji. Žádný démon nebyl původně určen k boji. Ale k obraně! A protože to byla sama Venuše, kdo svého démona zradila a ochránila tak Melafora před účinky svých iluzí, nemohla si stěžovat na to, že nyní jistě prohraje. Pokud zemře při vidině lepšího zítřka, kterou Ryuu změní v realitu, bude si moci aspoň říct po smrti, že zemřela za dobrou věc.

---

Levhartí démon se rozesmál, když stál nad poraženým Jupiterem, který mohl jen stěží dýchat.

„Víc! Víc! Víc!“ smál se šíleně a oči mu jasně zářily. Chtěl víc ničit. Chtěl víc brát. A ze všeho nejvíc - chtěl víc zabíjet. Jenom proto každý démon žil.

Náhle se zastavil. Celé jeho tělo ztuhlo. Chytil se za prsa a roztřásl se. Z úst mu pomalu vytekl pramínek krve.

„Nemožné,“ zašeptal, když si uvědomil, co se nyní dělo. Zamračil se a vztekle zavrčel. „Copak tohle mizerné tělo nic nevydrží?!“ zahřměl jeho hlas vztekle.

Jupiter slabě zasípal. Pootevřel oči a sledoval svého synovce, jak trpí. Ne. Jen jeho tělo. Pokud se jeho mysl ještě někdy vrátí, bude litovat svého rozhodnutí. Přivřel oči.

„Gundry,“ zašeptal ochraptěle.

Jeho hlas však Melafor slyšel.

Ohlédl se.

Sledoval, jak se Gundry drží za prsa a třese se. Poté vyplivl značné množství krve, které se mu dralo z těla. Z čeho? Z orgánů, které přítomnost démonovy mysli pomalu trhala na kusy, aniž by si to démon uvědomoval. Pokud přijde o schránku, přijde o možnost být svobodný. Užíval si příliš a zapomněl na rizika. Co si démon neuvědomoval, bylo, že brzy rozerve celé tělo na kusy jenom svou přítomnou myslí.

Melafor zapomněl na Venuši.

‚Pako!‘ pomyslel si jen, když se hnal ke Gundrymu.

Jestli mysl démona v čas neuvolní, zemře zbytečně.

Co na tom, že skoro zabil jednoho z Mistrů? Jeho síly bude ještě potřeba! Pro budoucnost tohoto království bude Gundry potřebný až příliš!

Neptun zpozorněl, když viděl řítícího se Melafora ke Gundrymu.

Vybavil si, jak se stejně k němu řítil i jejich předešlý Mistr.

Ušklíbl se pro sebe.

„Melafor očividně nechce přijít o svou loutku,“ zachechtal se škodolibě. „Jak roztomilé.“

Agsir mlčel.

Dal svému vojákovi jasný rozkaz.

A věděl, že Melafor ho nezklame.

Nikdy ho nezklamal.

Sledoval, jak se zastavil u Gundryho. Zaútočil na něj zezadu. Poměrně ladným pohybem ho bokem své dlaně praštil surově do krku zezadu. Jednoduchý pohyb, který dokáže oddělit mysl démona od mysli hostitele, když jsou propojeni. Jednoduchý pohyb, který zabil již tolik lidí, protože to někteří neuměli udělat pořádně. Gundryho oči po chvíli přestaly zářit. Melafor ho beze slova zastavil před pádem. Nastavil mu ruku, aby nespadl na zem. Díval se neznámo kam před sebe. Po chvíli pohlédl na ochablé tělo na jeho paži.

„Ještě jsi nedostal právo zemřít… pako,“ zašeptal tiše.

Přehodil si ho přes rameno. Byl těžký, ale to se od vojáka čekalo. Melafor pohledem zkontroloval bezpečná místa, než se vydal k tomu nejbezpečnějšímu.

Nemůže nechat svého vojáka, když je bezbranný, na pospas osudu, když ho sám učinil bezbranným.

Raději bezbranný, než mrtvý.

---

Když Jupiter po delší době opět otevřel oči, hleděl do zlatavých očí. Až po chvíli mu došlo, že se nedívá do očí Ryua, ale Melafora. Otevřel ústa a snad chtěl něco zakřičet. To už mu ale Melafor přejel hrdlo dýkou. S klidným pohledem sledoval, jak se z jednoho z Mistrů pomalu vytrácí život spolu s démonem.

Melafor po chvíli vstal a stočil pohled na zbylé Mistry a na Ryua s Mikaelem, kteří všichni vycítili, že jeden hostitel démona před chvíli zemřel. Pustil dýku k zemi a jeho tváře pomalu nabraly šedý odstín. Už ho tohle hraní unavovalo.

S jistým uspokojením ale sledoval Ryuovu reakci na dalšího mrtvého kvůli němu.

„Je na čase to skoncovat, Ryuu,“ vyzval ho s úsměvem.