Ironie života - Kapitola 7.1 - Muňa
Musím říct, že po tom fiasku s Robertem jsem si užíval zasloužený klid. Nikoho jsem ani nehledal a zjistil jsem, že samota mi jistým způsobem vyhovovala. I když nepopírám, sex mi vážně chyběl. Celý rok jsem vydržel dělat mnicha v klášteře. Sem tam zašel s kamarády na pivo. Ale ten rok pro mě byl velmi podstatný. Změnil jsem práci, která mě začala dost prudit. Dostal jsem lepší místo a byl spokojený. S mámou jsme se udobřily a měli zase skvělý vztah. Těch pár týdnů to trochu vstřebávala, ale pak jí to přišlo naprosto přirozené a normální a neustále se mě ptala, s kým chodím, jestli jsem někoho poznal, kdy dovedu přítele na večeři. Pokud jsem si myslel, že držet jí v nevědomosti bylo špatné, tohle bylo mnohem horší. Máma je zlato, nedal bych na ní dopustit. Vždycky jsem byl mamánek… ale matky to často příliš přehánějí, i když pro své dítě chtějí dobro. Byl jsem dospělý, bylo mi 27 let, byl jsem dost starý na to udělat ten velký krok. A rozhodl jsem se jí to říct přímo.
„Chci se odstěhovat.“
Nechtěl jsem žít do třiceti s rodiči, jako nějaký tragéd. Já chtěl vlastní byteček, vlastní soukromí a máma i Zdenek to odsouhlasili a tak jsem měl volnou cestu. Z počátku jsem hledal něco malého, ale moje finanční možnosti byly tak mizerné, jako můj osobní život. Nakonec mi Zdenek i tentokrát pomohl a po známých mi sehnal poměrně levnou garzonku, kam jsem se do měsíce stěhoval. Do práce jsem to měl jen kousek pěšky, takže jsem nemohl být spokojenější. A od mámy byl prakticky přes celé město. To jsem byl ještě spokojenější. I tak u mě ty první týdny byla skoro denně, aby se přesvědčila, že žiju, jím, uklízím a vůbec se o sebe umím postarat.
Nastaly letní prázdniny a já se nechal vytáhnout klukama do klubu. Bylo to po dlouhé době, takže jsem se tam cítil trochu nesvůj. Snažil jsem se alkohol omezit na minimum a toho večera vypil sotva dvě piva. I tak můj zrak padnul na kluka, sedícího u baru. Ta postava…. Málem jsem si poslintal tričko. I když jsem ho viděl ze zadu, rozkrok mi hořel touhou tuhle prdelku vyzkoušet. Jeden sex, nevázaný, trochu zaflirtovat? Pobavit se? Proč bych nemohl? I kluci mi můj výběr schválili. Ani jeden z nás toho hezouna s tmavými ,hustými vlasy a ještě v klubu neviděl. Byl tam s nějakou slečnou a dobře se bavili. Popíjel Frisco a konečně se otočil profilem. Kdybych neseděl, tak si z něj dřepnu na prdel hned. Bože, to byl kus. Sledoval jsem ty plné rty, ty rysy tváře. Byly mi povědomé, tak moc, jako kdybych je už někde...viděl? Usmál se a já najednou měl pocit, že mi něco podstatného uniká, něco, co jsem měl na jazyku…. Vstal jsem a zamířil nenápadně k baru. Byla tam tlačenice, musel jsem se na něj trochu namačkat, když jsem si objednával pivo. Tak hezky voněl… A pak se TO na mě otočilo. Chvíli jsme na sebe koukali, než do mě udeřil blesk.
„Muňo?!“
Ne, něco bylo špatně, něco bylo hodně špatně! Byli jsme v gay klubu… v Olomouci… co tu doprdele dělal Milošův malej brácha? Až pak jsem si uvědomil, jak jsem si nad ním vzdychal, a začalo mi být dost šoufl. Ten jeho sebejistý úšklebek mě provází dodnes ve spaní, a dodnes mám chuť, mu pokaždé, když ho použije, do té pusiny něco strčit. Tehdy jsem byl ale tak překvapený, že jsem zvládl jen vykoktat něco hloupého. „Co tu děláš?“ „Jsem tu u babičky.“ No jo, věděl jsem, že mají v Olomouci kluci babičku, ale asi jsem to definitivně zazdil. Byly prázdniny, bylo to logické. No ale…odkdy babička bydlí v gay klubu? Hlasitá hudba nedovolovala moc komunikace, pak se na nás nalepil ještě přiopilý kluk, který Muňovi přišel osahat zadek v těch těsných džínách. To už do mě vjel vztek. Kamarádka nekamarádka, čapnul jsem ho za ruku a odtáhl ho ven před klub, aby mi to vysvětlil. Jednal se mnou jako s otravným rodičem. Vytáčel se, že ho tam dotáhla kamarádka. Dušoval se, jak netušil, že je to buzna klub a když už zaplatil vstup, nechtělo se mu odcházet. Všechny tyhle dětské hloupé výmluvy pronášel spíš dlažbě na chodníku, než mě do očí. Nevěřil jsem mu ani slovo, ale prostě mi nic jiného nedávalo smysl. To, že je Muňa taky na kluky? To by byl snad největší nesmysl na světě, prostě nemožný. A to nezmiňuju fakt, že klub i alkohol byl od 18, takže jak se tam dostal, když mu bylo teprve 16, jsem netušil. Pravda, za ten rok, co jsem ho neviděl, vyrostl ještě víc. Nabral svalovou hmotu, a byl z něj kus. Vždycky byl jako Miloš, hodně sportovní typ. Nic z toho prostě nedávalo smysl. Vařil se mi z toho mozek. Věděl o tom Miloš? Věděli to jeho rodiče? Ne…nesmysl… „Takže je to pravda, co? Seš teplej.“ Neměl jsem důvod mu lhát a potvrdil to. Pak jsem ale trval na tom, aby se došel rozloučit s kamarádkou, že ho doprovodím k babičce. Bylo dost pozdě a on to v Olmíku neznal. Navíc jsem nechtěl, aby na něj šmatalo víc smradlavých rukou v tom klubu. Na takové místo nepatřil. Byl jsem tak rozjetej s rodičovskou přednáškou o tom, jak takové kluby nejsou pro děti a alkohol už vůbec ne, že jsem si nevšiml ani jeho manévru. Když se přiblížil jen na pár centimetrů, jen jsem zapomněl dýchat. Pak mi vrazil rychlou a nezkušenou pusu a všechny pochybnosti byly v prdeli. A já s nima.
Myslím, že to chtěl jen zkusit, že to niky dřív nedělal. Zeptal se mě, zda to bylo dobrý. A já byl schopnej jen civět. „Líbím se ti?“ Co jsem měl na to říct? Byl to rozhodně nejhezčí kluk, kterého jsem kdy viděl. Ale byl to Milošův brácha, malej Muňa, co si rozbil koleno při honění ještěrek. Malej Muňa, kterému jsme se schovávali v seně. Malej Muňa, kterej se neuměl rozepnout ze spacáku. Malej Můňa, kterého jsem nesnášel, protože byl otravnej. Celý to bylo špatně! Byl jsem vykolejený, takže jsem zapomněl, co že jsem to chtěl. Muňa zamířil suveréně zpět do klubu a já zůstal civět za ním. Ten kluk se mi snad jenom zdál. Bohužel nebyl hezkým snem, naopak tím začala má nová noční můra.
Autoři
Habi
Nej postava: Drzý sexuchtivý uke, chladní odměření seme; Nej manga: Haru wo Daite Ita, Under Grand Hotel; Oblíbený pár: Já …